Jistě chce pořádný kus odvahy vydat u labelu pojmenovaného Total Holocaust Records nahrávku kapely slyšící na jméno LIFELOVER. Nebo že by se snad politika daného vydavatelství jen snažila demonstrovat skutečnost, že i blackmetalista je pouze člověk, který je schopen odreagovat se humorem od každodenního vypalování kostelů, sebeubližování si a chrlení nenávisti? Ono to tak asi bude, ti LIFELOVER jsou totiž pěkní vtipálkové, když se nazývají milovníky života a zároveň hrají poměrně negativní muziku, která se navíc pyšní přídomkem „suicidal“. Napovídají tomu i další fakta, ale o tom až dále.

Věc druhá – muzikanti neumějí hrát. Respektive to možná umí, ale instrumentální dovednosti prezentované na albu tomu příliš nenapovídají. V black metalu to naštěstí není až takovým problémem, ale ruku na srdce – jen těžko bychom jinde pohledali tak primitivně naprogramovaný bicí automat či značně falešný vokál (i když kolega Renkse z KATATONIE by možná nesouhlasil…). Nějakou tajemnou záhadou však tyto nedostatky velmi pozitivní posluchačský zážitek příliš nekomplikují. Výsledkem výše pojmenovaných skutečností je jednoduchý, střednětempý black metal s různorodými vokály (na nich se mimochodem podílejí čtyři pětiny kapely) a chytlavými, melodickými či místy až vysloveně veselými melodiemi, jež mnohdy evokují pocit zamýšleného kýče. Pravdou je, že s tím black metalem to v tomto případě nebude zas až tak horké – celkový koncept by k tomu sice svádět mohl, nicméně časté přesahy a obměňování hudebních poloh, kdy muzikanti hojně směřují k různým rockovým pasážím (i díky nim se místy dostavuje podobnost s výše zmíněnou KATATONIÍ), míří někam ke škatulce dark rock s blackovým feelingem.

Celkový obraz LIFELOVER je vystaven na kontrastech, kdy v opozici vůči poměrně negativní, naléhavé a surové hudební náplni (mimochodem, za pozornost v tomto ohledu určitě stojí obal debutu „Pulver“) nalezneme na albu značnou dávku melancholie, skutečně vlezlé, až popové pasáže, různé dětské žvatlání či tleskání a texty doslova prolezlé cynismem a černým humorem.

Přesto mám vůči celku dvě výtky. Prvním negativem je jeho malá trvanlivost. Znáte to – pakliže máte již v průběhu prvního poslechu nutkání prohlašovat něco o tom, že se jedná o skvělou desku, tak zde něco do karet příliš nehraje, a to se bohužel stalo i tentokrát. Dále pak příliš nechápu rozhodnutí vyplýtvat všechny hity hned na úvod, přičemž v závěru kapela spíše jen paběrkuje. Jako by nestačilo, že něco podobného se stalo již na nahrávce předchozí. Tyto nedostatky nelze snadno přehlédnout, nicméně za těch několik ultra hitů („I Love (To Hurt) You“, „En Man I Sina Sämsta År“, „Dödens Landsväg“) to LIFELOVER prostě odpustit musím. Žeru jim to totiž i s navijákem.