NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Slovní hříčka v názvu nic konkrétního, leč směs rocku a doommetalu, kterému podle svých slov v infolistu hodlají do budoucna nadávat „sladký metal“. A ejhle – pánové a dáma mi to chtějí usnadnit, protože ačkoli se chlubí tím, že nejsou žádní nováčci a hráli prý v pražských skvadrách Worm a Dizorderz, nabízejí mi sami škatulku „sweet metal“, kterou se budu nadále chlubit jako vlastní inovací. Hip hip hurá! Aby ale aspoň napsali, kdo že to v kapele hraje, to se jim jaksi neuráčilo... nu což. Takže sweetmetal Sinnocence je vskutku hříčkou hříšné nevinnosti, což je taky fonetická a morfologická hříčka – jenže zase moje! Hip hip hurá! To aby se měli Sinnocence čím chlubit, až si tohle dají na svůj web. Takže ta „hříčka“ hraje trošku bigbítu s unylým ženským vokálem, sem tam nějakou tou tajemnou recitací a tak... ale tu holku už vyhodili, její pseudooperetní přednes se totiž přestal společně s ní dostavovat na zkoušky. Snad tím nic nepokazili. Své čtyři staré sladké a utahané songy zachytili v Megasoundu a tím vznikl hudební záznam, zvící ani ne čtvrt hoďky. Snaha o vyrovnanost jim nevyšla – prostě nějak neumějí dát dohromady snahu o rychlou kytaru a tajemnou náladu unylé zpěvačky. Pan Petr Vaněk sice tvrdí, že když už nic, tak aspoň neberou drogy, ale ta holka zpívá jak na sedativech. Eh – texty mi neposlali, názvy skladeb nejdou z kopie přečíst, tak co už? Ono to sice nezní jako parta středoškolských studentů poprvé ve zkušebně, ale originalitou ani nápady Sinnocence netrpí... A zralosti ani výkonům běžných doom/rockových formací z našich krajin se neblíží ani zdaleka... O špičkách nemluvě. Snad příště... a napište toho víc do bookletu, ať je z čeho čerpat moudra.
3 / 10
1. Voda
2. Hard core
3. Boeing v ohrožení
4. Pidlikačka
Ó, bludný les... (demo) (2002)
Demo 2000 (demo) (2000)
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.