Sobotní program ač na počet vystupující velmi bohatý spěl k jedinému vrcholu - BRUTAL TRUTH. Do té doby byl divákům nabídnut vskutku dlouhý výčet interpretů různého žánrového zažazení či kvality. Nám sedmispáčům se podařilo dorazit na Bojiště krátce po jedné, kdy už na pódiu řádila v pořadí sedmá sobotní kapela ...

Při příchodu do areálu mě zdraví SATANS’S REVANGE ON MANKIND svým těžkotonážním gore grindem. Omaskovaní čuníci v zástěrách mi však hudebně příliš neimponují. To švédsko-finské komando, v jehož sestavě je jen jedna kytara si vede mnohem lépe. Opunčochovaní vzrůstem její členů nevelká crust corová úderka TINNER předvedla výživnou podívanou, ve které se našel prostor pro hostujícího vokalistu i pro řadu stagediverů. Své punčochy na sebe natáhli i HYBRID VISCERY. Brutal death, do jehož plachet foukal silný grindující vichr, nabíral hodně zběsilá tempa. Škoda, že barvy hrdelní výbavy obou zpěváků si byly velmi podobné, citelnější diference by v tomto případě byla jen ku prospěchu. Další páni na holení nahradili nedorazivší formaci ELYSIUM a rozhodně nezapřeli španělský původ. Jejich fast corový set, mající bouřlivé reakce v kotli, vedl temperamentně působící a hystericky pobíhající vokalista, který trýznil mikrofon afektovaným řevem. Grindová skákačka HYMEN HOLOCAUST navrátila vystupující s pomocí navlečených masek zpět do anonymity. Bílé kombinézy a masky byly však pouze jediným prvkem, kterým mě tato formace zaujala. Po stránce hudební šlo o poměrně sterilně působící gore grind, jehož nejvýraznější stránkou byl snad hlasový efekt, který výrazně podlaďoval a jakoby zpomaloval vokál.

Němečtí STERBEHILFE mi potvrdili jednu myšlenku, která se mi už delší dobu honí hlavou. A to tu, že některé kapely vznikají jen proto, aby si zahrály na Obscene Extreme. Pravda, jejich začátky se datují až někam k roku 1989, nic to však nemění na faktu, že jejich vystoupení i navzdory zkušenostem znělo spíše jako volná improvizace se snahou o co největší bordel. Ten se jim dařil dělat dobře, a tak zřejmě byly spokojeny obě strany - fanoušci i kapela. Škoda jen té natřikrát začínané a nepovedené coververze „Zavýračky“ od FLUSSOR. Až z daleké Austrálie dorazivší VAE VICTIS hráli přeci jen znatelně pestřejší a zajímavější muziku. Ačkoliv i v jejich případě se jednalo o poměrně jednoduché riffování se znatelným pokusem o melodičtější pojetí crustu, díky čemuž se tak jednalo spíše o tvrdší punk, dokázala tato čtveřice na čele s blonďatou zpěvačkou zaujmout přesně na těch několik minut, které pro své pódiové řádění dostala.

Dle žánrového zařazení jsem očekával od SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITION trochu víc. Za zmínku však stojí rozhodně bubeník, který vypadal jako adolescent, jenž se na festival teleportoval z počátku osmdesátých let od svojí první glam rockové skupiny. Hudebně se kapela pohybovala v kolbištích death grindu, který nasáknul slušnou porcí rychlého hácéčka. SUBLIME CADAVERIC DECOMPOSITION si sice udrželi plnou pozornost, ale již mě nedokázali chytnout za pačesy a přitáhnout ke stage s vědomím, že se tam děje něco opravdu zajímavého. To přišlo až s následující bandou. MUCOPUS si vynutili moji přítomnost již při zvučení. Skvěle šlapající rytmika byla asi největší zbraní těchto amíků porcujících koncerntně výtečně servírovaný death metal. Naopak největší mínusem byl zpívající tlučhuba Jason, který ne a ne pochopit skutečnost, že osazenstvo Obscene Extreme není určeno k poslouchání rozvleklých příběhů o jejich novém albu, kterými častoval areál mezi skladbami. Na tom nic nemění ani fakt, že den jejich koncertu byl i dnem vydání jejich kotouče. Naštěstí pokud Seb zpíval nedalo se mu vytknout nic. Živel, který dokázal střídat hlasové polohy, vřele se bratříčkovat s publikem i lézt po aparatuře, ze které si střihnul i jump mezi smrtelníky pod pódiem. Pokud pro mne byli objevem číslo jedna pátečního dne LIFE IS A LIE, v sobotu to byla skupina MUCOPUS!

Veteráni z Francie INHUMATE, kteří jsou už i na Obscene Extreme jako doma pěkně rozproudili přítomné. Jejich vokalista Christophe svým výzorem příliš nezpadá do škatulky „normální člověk“, a to myslím i vzhledem k místním poměrům, kde jsou ty hranice normálnosti přeci jen znatelně posunuté. To, že hned na začátku setu provede rozmlácení hlavy o mikrofon je jen jedna z mála jeho aktivit. Nepříčetné pobíhání po pódiu, vyzívání fanoušků k divokému stagedivingu, které vyvrcholilo v závěru setu INHUMATE, kdy k sobě na pódium pozval první řady z hlediště, díky čemuž se otřásalo v základech, jsou typické jeho projevy, které výrazně okořenily hudebně jinak poměrně jednotvárné vystoupení této francouzské brusky. Nicméně to, co jí chybělo na pestrosti, doháněla o to divočejším a zběsilejším nasazením.

Nováčky na trutnovské rudé půdě nejsou ani Švédové BIRDFLESH. V naší zemi hojně koncertující kapela je žádanou a především zábavnou koncertní akvizicí a nejinak tomu bylo i letos. Trojice nastoupila ve svých tradičních maskách a především šponovky kytaristy Achmeda Abdulexe byly skutečně k sežrání. Tahle je kapela je hlavně o zábavě a nadhledu a těch si přítomní opět užili do sytosti. Samotná muzika, kterou tvoří jednoduchý a místy až taneční grindcore je pak jen jakousi kulisou či poháněcím motorem oné zábavy. Poměrným překvapením pro mě pak byla přítomnosti amerických WACO JESUS mezi večerními a tudíž i atraktivnějšími kapelami. Což o to, „kotel“ měli řádný a diváci byli skutečně ve varu, ale jejich v zásadě průměrný a ničím neobvyklý prasácký death grind jinak ničím neupoutal.

Ještě než se pustím do hudebních vrcholů sobotního večera, slušelo by se opět něco málo napsat o letošním prostředí a organizačním zajištění. Křivka stoupající návštěvnosti nebyla nijak narušena ani letos i když oproti loňsku už počet návštěvníků nijak drasticky nestoupnul, popularita festivalu si stále zachovává stoupající tendenci. Tomu odpovídal i opět rozšířený metal market, který tvoří různá distra, a to ať už domácí, či zahraniční. Je už pěknou tradicí, že pro fanouška extrémní metalové muziky to byla opět ideální příležitost řádně odlehčit své peněžence. Novinkou byl pak grind market situované v jedné z budov trutnovského areálu, kde kromě možnosti zakoupit oficiální suvenýry festivalu (trika, DVD …) prodávaly své materiály i některé zúčastněné kapely. Tradicí je i velice bohaté národnostní složení místních návštěvníků, kde kromě dominantních Němců, Poláků a domácích nebyla nouze o návštěvníky ze Skandinávie, Francie, Nizozemí a kromě několika dalších evropských zemí i z exotičtějších destinací. Že se tito přišli hlavně nespoutaně bavit, svědčily mnohé zábavné oblečky či doplňky šatníku a v této pomyslné soutěži bych za vítěze vyhlásil jednoho mladíka, jehož různé módní kreace vyvrcholily robotickým oblečkem. Prostě v tomto ohledu je Obscene Extreme naprosto ideálním místem a pokud si sami netroufáte na podobné výstřednosti, alespoň se skvěle bavíte jejich pozorováním.

Roli death metalové legendy, které již pravidelně zavítají do Trutnova tentokráte na sebe vzala švédská úderka GRAVE a stejně tak, jako vloni v případě její krajanů DISMEMBER se jednalo o příjemné osvěžení a v kontextu toho, co zaznělo předtím i potom, určité vydechnutí a zvolnění rychlých temp a nasypaných bicích. Skandinávci předvedli jisté a suverénní vystoupení, jehož páteř kromě skladeb z poslední desky „As Rapture Comes“ tvořily hlavně starší tutovky, na které se natěšené publikum chytalo nejvíce. Úderné riffy, střední tempa prokládaná těmi rychlejším a nejedno kytarové sólíčko, toť základní charakteristika celého death metalového hnutí pocházejícího ze Severní Evropy. Kapely podobného ražení už na obscín prostě patří a i přeci jen extrémněji naladěné publikum jejich přítomnost v Krkonoších vítá.

Málo naplat, ale naprostá většina přítomných se však těšila hlavně na znovuzrozenou americkou legendu BRUTAL TRUTH. Ta slibovala hlavně průřez nejstarší tvorbou a 70 minut té nejextrémnější jízdy. Už přítomnost nepřehlédnutelného dlouhána Danyho Lilkera, který se už od pátku pohyboval po areálu, kdy komunikoval a popíjel s fanoušky, vháněla veliká očekávání, která se nakonec i splnila. BRUTAL TRUTH v současnosti koncertující v sestavě Sharp (vokály), Gurn (kytara), Lilker (basa) a H (bicí) nikoho příliš dlouho nenechávají na pochybách, že tento večer bude patřit jim. Očekávání divoké show byla během několika taktů první skladby ihned překonána. S chutí hrající kvartet se příliš nezdržoval ani pauzami mezi jednotlivými skladbami, což nemělo za následek nic jiného, než strhující tempo jejich koncertu. Toto bylo ještě umocněno splněním slibu v podobě lpění na skladbách z prvních dvou alb, který si troufám tvrdit psaly dějiny grindcore. Naprosto vražedné nasazení, ve kterém vytrval po celou dobu vystoupení neustále běhající, skákající a jinak řádící Kevin Sharp bylo obdivuhodné a zároveň dokumentující chuť, s jakou si BRUTAL TRUTH vystřihli svůj set. Díky tomu byly známé kousky jako „Walking Corpse“, „Birth Of Ignorance“, či zejména hitovku „Ill-Neglect“ oproti studiovým originálům, ač to zní naprosto neuvěřitelně, zahrány v ještě větší rychlosti a dodávat pak, že pódium se proměnilo v jednu velikou a chaotickou chumelenici je už zcela zbytečné. Jejich skvělá show se pak stala tím, k čemu byla předurčena – dalším splněným koncertním snem.

Po tomto masakru už věru mnoho sil nezbývalo, což je nám líto hlavně s ohledem na nadějné Němce YACOEPSAE, jejichž hardcorem a grindem nabitý set sledujeme jen několik prvních minut.

Za ty dva dni byly k vidění a ke slyšení naprosto neuvěřitelné věci. Od bláznů, kteří považovali za nutnost seznámit se svým penisem co nejvíce kolemjdoucích, po stagedivující vtipálky s nafukovací matrací, v maskách anebo chirurgických uniformách. Prvenství tento rok asi bude mít los vylepšený plynovou maskou. Asi jen na Obscene je možné vidět, extrémisty, kterým v kotli vytrhnou piercing z obočí a oni to řeší tím, že vypláznou jazyk a vytrhnutý šperk našroubují do svého orálního svalu a s potůčkem krve na líci se jdou zpět účastnit kotelnického veselí. Organizace je stránkou, kterou je Obscene vyhlášen, takže není snad ani nutné dodávat, že nikde jsem nestál dlouhou frontu na nic, designům „obsíňáckých“ triček nešlo odolat, distra a stánky v počtu hojném a pestré paletě... Pokud mám mluvit o kapelách pak v páteční den jednoznačně bodují ROTTEN SOUND a můj objev LIFE IS A LIE a v sobotu neuvěřitelný masakr předvedli BRUTAL TRUTH. Více jak hodina této legendy mě dokázala rozkrájet na malé kousky. Respekt!

Ano, nezbývá, než souhlasit s názorem kolegy RIPa, coby návetěvníckého nováčka na tomto festivalu. A já, abych se oprotim reportům z minulých ročníků už neopakoval, jen suše zkonstatuji, že to byl opět víkend plný skvělé zábavy a dokonalého odreagování!

SILENCE SUCKS!!!

Text: Dalas + RIP
Foto: Dalas