INSECT ARK - Raw Blood Singing
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
„Ledová brána“ – poměrně příznačné pojmenování pro tento hudební projekt, který se pohybuje v intencích oné typicky finské zasmušilostí a atmosféře chladného severu. JÄÄPORTIT lze zařadit do relativně širokého proudu elektronického ambientu, z jehož různých odnoží vstřebává ústřední persóna Tuomas M. Mäkelä inspiraci a jednotlivé prvky přetavuje do dnes již poměrně charakteristického zvukového projevu.
Na rozdíl od mnoha čistě ambientních nahrávek nepatří „Avaruss“ mezi striktně monotematická alba, jejichž takřka nenápadné šumivé plynutí se rozprostírá na často značně rozsáhlé časové ploše. Ačkoliv to nemusí být při prvním seznámení zcela patrné, pracuje Tuomas M. Mäkelä s poměrně širokým výrazovým rejstříkem, který se line od monotónních syntetizátorových ploch doplněných perkusemi, přes drone vlnění ve skladbě „Ulottuu iänikuiseen“, až po využívání kytarových prvků, elektronických beatů či samplů dechových nástrojů a motivů piána. Ostatně hudební koncept alba se vyznačuje stoupající křivkou, která se od ospale zasněného úvodu přelévá k „živějším“, místy takřka tanečním polohám a výrazivu, jenž mezi mnoha jinými nechává upomenout na Jarreho, některé momenty italských MONUMENTUM či další „historicky“ starší stoupence „space“ postupů a atmosféry. Zejména druhá část desky, počínaje „Kierteispiiri“ s hezkým flétnovým motivem, nechává těmto prvkům plně vyniknout a přestavuje tak spolu se skladbou „Pois muodot huuhtoo“, která zcela opouští ambientní polohy a nechává se unášet rytmicky výraznou basovou linkou, přímočaře přístupný hudební materiál, který může pro ty méně trpělivé otevřít cestu do hudebního světa JÄÄPORTIT.
Finské duo se na aktuálně řadovce prezentuje již poměrně charakteristickým rukopisem, který spolu s hezky zpracovanou výtvarnou stránku dodává albu jako takovému dojem celistvosti a uzavřeného konceptu. „Avaruss“ sice nenabízí nic nového pro ty, kdo směřují k neprobádaným horizontům, jeho příjemná náladotvorná atmosféra a poměrně široké výrazové rozpětí má ovšem ambice zaujmout všechny, kdož se tu a tam rádi zasní a ponoří do trochu jiného světa.
Příjemný mix ambientních nálad a syntetizátorových postupů v duchu Jarreho a dalších. JÄÄPORTIT nemají ambice konkurovat pravověrným stoupencům žánru, jejich pojetí staví spíše na kombinaci různých výrazových prostředků, které mají šanci zaujmout poměrně širokou paletu posluchačů.
7 / 10
Tuomas M. Mäkelä
- klávesy, hudba, zvuk
Mindy M. Heinonen
- housle, vokály, vizuálie
1. Alas linnan alle
2. Ulottuu iänikuiseen
3. Kierteispiiri
4. Pois muodot huuhtoo
5. Kun kolme kuuta katoaa
Avarrus (2006)
Uumenissa (2004)
Kauan koskematon (1999)
Halki lumisen metsän (demo) (1998)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Epidemie Records
Stopáž: 46:08
Produkce: Tuomas M. Mäkelä
Studio: Tajuntanikaiunta Studio
Hudba pustých plání, kde vítr víří prašan na neprostupné bílé sněhové mase, tajemná a krystalická esence jemných ambientních ploch do kterých se nenápadně vplétají ledové kresby květin, kterými v zimních měsících mráz zdobí okenní tabulky. Jakoby Tuomas M. Mäkelä vydestiloval z polárního kruhu jeho podstatu a nalil ji do této placky, která vás ovine vřelým chladem. A co víc. Ona sonická mlha obsahuje i jakoby odkaz něčeho většího. Představte si, že Vás tvůrce postavil do supermanovy arktické křišťálové citadely, zavázal vám oči a celý prostor kolem vás převedl do hudebních motivů. Tak nějak "Avarrus" vypadá...
Jasně, nic z produkce CMI nečekejme...:) Deska mě velmi překvapila, pohádková hudba, načež jsem si sehnal i starší počiny. Doporučuji.
Dana Schechter (SWANS) a Tim Wyskida (KHANATE) stvořili pod hlavičkou INSECT ARK další neortodoxní dílo ponořené v drone, sludge a noise rocku. Sugestivní dílo, ale je těžké se v té bažině neutopit.
Odporně chutná lahůdka ukuchtěná z nekompromisně kvalitních surovin. Je to "jen" svérázný old school death metal anebo moderní verze extrémních forem metalové muziky? Možná oboje,ale rozhodně unikátní záležitost pro hledače v okrajových hudebních sférách.
Velkolepé, mnohovrstevnaté a produkčně velkorysé dílo. Jiné ani po minulém albu být nemohlo. Pro někoho možná i trochu za hranou kýče, ale když Jón Aldará se velmi dobře poslouchá, ať působí kde chce. Není to na první poslech, ale i po něm už spokojenost.
Deska, která po skvělém singlu ("Break My Lying Tongue") nakonec nedokázala tuto laťku udržet po celou hrací dobu. Silnější skladby se míchají s těmi "vatoidními" a jako celek nahrávka uplyne a příliš emocí nevzbudí. Model VOLA se asi opravdu vyčerpává.
Zásadní kapela mého dospívání a také kapela, kterou jsem 20 let ignoroval přišla s deskou odkazující k tomu nejlepšímu z její historie. Zároveň ovšem ani neevokuje pocit opakování se. "Disintegration" je jen jeden, ale tohle rozjímání mě prostě baví.
16 minut šťavnatého technického thrashingu a dva covery od kapely, která má řemeslo v paži. Je v tom ta patřičná lehkost, drive i finesa, které člověk od téhle žánrové generace automaticky čeká. Jako drobný příkrm v čase thrashového hladu obstojně zasytí!
Trochu rozpačitý počin po čtyřech letech od minulého alba "The Fallen Crimson". Nedotažené, možná zbytečně stručné album stojí na pouhých náznacích síly, kterou skupina v minulosti disponovala. Ale hezké momenty s typickým rukopisem se najdou, to zase jo.