Přání nenechat vás čekat na další díl demonadílky tak dlouho jako na ten minulý jsem si vzal za své, a tak vás v krátkém časovém sledu zvu znovu na malou procházku tuzemskými garážemi a zkušebnami. Příjemné počteníčko.

VIDOCK - Promo CD 2007

Tomu tedy říkám progrese. Přestože kapela VIDOCK vznikla teprve v lednu 2007, už o měsíc později odehrála svůj první koncert a k dnešnímu dni jich má na kontě neuvěřitelných 26. Ve stejně závratné rychlosti pak také ústecké trio stihlo natočit i první promo materiál, na němž představuje prozatím tři skladby, určené především heavy metalovým příznivcům. A sázeje na tradiční provedení (povzbuzené ovšem notnou dávkou skladatelského citu kytaristy a zpěváka Tomáše Eislera), nevede si v nich špatně, jen co je pravda. „De Sade“, „Kruh se uzavírá“ a skutečně kouzelná „Rituál“ (na CD doprovozená i klipem, poplatným bohužel minimu finančních prostředků, které kapela evidentně při jeho natáčení měla) totiž chladí pravým a pevným kovovým dotykem, jenž místy (snad kvůli Eislerovu zpěvu zřetelně připomínajícího Doda) dává vzpomenout třeba slovutného VITACITu. Regulérní album je přislíbeno do podzimního turné s KERN, takže definitivní soud si ponechám až do té doby, nicméně momentálně zkrátka nehodlám popírat fakt, že tahle kapela je mi velmi, velmi sympatická. Tak ať se ten nahrávací rituál zdaří!

(6,5 / 10) www.vidock.cz

BLOODY ROSE - 3

Českobudějovičtí BLOODY ROSE na své třetí řadové nahrávce dokončili putování za pevným ukotvením na tuzemské scéně a je nutno přiznat, že celkem úspěšně. „3“ je totiž albem poměrně vyváženým, invenčně na překvapivě solidní výši, jež od začátku až téměř po samotný konec baví velice barevným pojetím toho, čemu se říkává (dejme tomu) doom rock. Jediné, s čím je kapela na štíru, tak je samozřejmě prapůvodní originalita, kterou se v tomhle případě po právu mohou pyšnit pouze PARADISE LOST a v čistě domácích podmínkách (a tedy již rovněž „inspirovaní“) také klatovští PROMISES. Pokud ale kapela obecně najde a zpracuje tolik životaschopných nápadů, jako se to podařilo právě BLOODY ROSE („Dýchám tě“, „Stíny“, „Duch uschlých jeřabin“, „K srdci blíž“ nebo „V mý hlavě“), pokud jí nezradí zpěv, který v sobě navíc v temném rock´n´rollu vždycky musí mít něco maličko jiskřivého (Kamil Dráb je zde mužem na svém místě), myslím, že se o výsledek ve vytýčených hranicích nemusí bát, a že, stejně jako v tomto případě BLOODY ROSE, sklidí spíše příznivé ohlasy. A pokud ne, může si započítat alespoň ten můj.

(6,5 / 10) www.bloodyrose.net

DICE WITH DEATH - Demo

Hrát v kostky se smrtí se nevyplácí, to budiž hned zkraje zdůrazněno nejen jako všeobecná poučka o nebezpečí hazardu s lidským životem, ale i jako shrnutí mého dojmu z demo nahrávky (se vším všudy, tedy včetně otřesného zvuku) skupiny DICE WITH DEATH. Tihle hoši se na ní vydali na zkušenou, ale zapomněli při tom na jedno – k takové výpravě je třeba už alespoň nějaké ty minimální zkušenosti mít. Bez nich si totiž vystačí akorát tak na historický exkurs do dob, kdy (ale opravdu v plínkovém stádiu) se nahuštěním heavy a thrash metalu formoval death metal. Klasické drhnutí ještě klasičtějších riffů, klasicky burácející řev zpěváka (do jisté míry připomene Marcela „Pípu“ Novotného z KRYPTORu, jehož tvorba se ostatně ve všech šesti skladbách DICE WITH DEATH dá rovněž vystopovat) a klasický materiál, kterého ve své době (a nejen v ní) bylo všude spousta. Dnes už na podobný soudek kovu člověk moc často nenarazí, pochopitelně, neboť vše podstatné zde bylo řečeno již snad stotisíckrát, a pokud dotyční nemají (jakože rozhodně jen těžko můžou mít) nějaký zvláštní nápad či příchuť, která by tomu všemu dala nějaký obecnější smysl, ani by se na podobné vlně neměli nechat unášet. A pokud přece jen, tak ať si to klidně drhnou ve zkušebně, ať s tím baví partičku nejbližších známých a kámošů, ale na víc ať raději ani nepomýšlejí.

(2,5/10) www.dicewithdeath.com

PERGAMEN - Psychopoetik

Dnešní Demonadílka by mohla být vskutku zářným příkladem toho, kterak vycucané jsou už téměř veškeré metalové zdroje a prameny. Jestliže jsem totiž u každé shora zmíněné kapely nalezl nějaké to známější jméno, které mi pomohlo poměrně přesně přiblížit a definovat její produkci, výjimku neučiním ani u dvojice PERGAMEN (dříve PERGAMEN LUCIFERIAN). Tihle hoši s opravdovým zápalem rozdmýchávají blackový odkaz MASTER´S HAMMER a je to cítit prakticky z každičkého okamžiku čtyřicetiminutové nahrávky nazvané výstižně „Psychopoetik“. Typicky mrazivá kytarová řežba, vedená povětšinou ve středním tempu (bicí automat pro tuhle muziku opravdu není tím pravým ořechovým), zaškrcený vokál, který jako by z úst Frantovi Štormovi vypadl, a temné texty, zkoušející pochytit alespoň něco málo z nenapodobitelné lyriky Pánova kladiva („Prosťáček zjihlý, nic netuše kráčí, načež těžké rány, k zemi ho sráží, v husté tmě smůly, hold nešel vhod, staniž se ghoulů, hlavní chod“ /„Čerstvý mord“/), tomu všemu na první pohled neschází nic podstatného. Jenže originál je v tomhle případě jenom jeden, to je málo platné.

(5 / 10) www.pergamen.org