PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Studénkovští progeři vyznávající ryzí instrumentální platformu jsou zde s debutovým albovým počinem, kterým se snaží oslovit art rockovou obec. A jak se jim to daří? Musím uznat, že celkem dobře. Jejich pojetí rocku se vyznačuje vyzrálou proaranžovaností, dobrými nápady, slušnou instrumentací, úlety do jiných žánrů i celou plejádou náladových momentů. Kompozice se proplétají, mihotají, sublimují, mění tvar i formu – zkrátka žijí a tvoří živorodý homogenní vyvážený celek, který uchu jednoznačně vysílá signál o tom, že se něco děje.
Nástrojem, který na svá bedra bere nejvíce muzikantské tíhy, je jednoznačně kytara, jež velmi často trylkuje v sólové oblasti. Díky bohu je toto instrumentální řádění v určitých slušných mezích, které nepřekračují hranice bezúčelných kytarových masturbací a exhibicí běhounského kalibru. Dalším instrumentem, krom do bicích funkčně posazené baskytary, která opravdu jen místy přebírá pozornost hlavní hvězdy pódia, jsou klávesy. Ty se situují do podoby chameleona, jenž velmi efektivně žánrově zabarvuje jednotlivé aranže. Tu dodává skladbě železitou, lehce industriální příchuť, tu ji provzdušňuje popovým klavírkem, či prosekává žesťovou sekcí. Zajímavých použitých rejstříků bych našel mnohem více a jsou to právě klávesy, které se majoritně starají o to, aby se ucho nenudilo. Skvělá pasáž, na níž bych chtěl upozornit, lehce upomíná Jezerní královnu a nalézá se ve skladbě „Orient Syndrome“. Jediné, co v tomto případě trochu zamrzí, je rytmická sekce, která by se mohla trochu více osmělit. Více libůstek, méně rovných linek a počítání mimo třídu modulo čtyři by tvorbě SLOW TENSION slušelo.
Studénkovští tímto albem dokazují, že i s kořeny pevně a hluboko v klasické rockové zemině lze tvořit nekonvenční a moderní kytarovou hudbu, která si uchovává svěžest bez nutného upínání k současným neoprogovým záchvěvům na světové scéně. Co říci závěrem? „Exit“ je materiál, jenž se v českých luzích a hájích rozhodně neztratí. Obsahuje ryze instrumentální skladby přetékající dějovostí a já jsem moc rád, že kapela SLOW TENSION překonala krizi, která se u ní před nedávnem vyskytla, a může pokračovat dál. Těším se na další albovku.
Post-rockové výhonky, které pevně zakořenily v úrodné půdě klasických rockových aranží.
8 / 10
Jiří Vratislav
- kytara
Jakub Vašica
- klávesy
Petr Bartolotti
- basová kytara
Jakub Juchelka
- bicí
1. More Then Man
2. Before
3. Blue Office House
4. Equation
5. Inside Of Me
6. Walking Around
7. Orient Syndrome
8. Behind The Wall
9. Exit
Tož toto není vůbec zlé:)
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.