OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
ENTOMBED boli kedysi jednou z mála kapiel, ktorá sa v ére zdokonaľujúcej sa produkcie a zvukovo čoraz čistejšieho death metalu obrátila proti prúdu a po typicky švédskych deathmetalových začiatkoch do svojej hudby primiešala punkové vplyvy, zvuk popľuvala a povláčila po zemi. Ich výhodou bolo to, že napriek veľmi úzko zadefinovanému žánru dokázali prinášať nápadité a líšiace sa albumy, pokrivkávajúce azda len kvalitou. Absolútny vrchol znamenal „Morning Star“, na ktorý neskoršími počinmi ENTOMBED nedokázali nadviazať. Predtým, než zaznie čokoľvek ďalšie: tohtoročná novinka „The Serpent Saints – The Ten Amendments“ dosahuje polovicu úspechu už len tým, aká je ambiciózna.
A ak si nevypočujete minimálne titulnú skladbu, nikdy nezistíte, ako by SLAYER nahrali úvod „Seasons In The Abyss“, kebyže majú v kapele klaviristu.
Kto by čakal od hadích svätcov štýlové zmeny, dokonca aj po albumoch, kedy bol celý ten štýl tak trochu na škodu, zostane sklamaný. Dobrá správa je, že nejaké, aj keď nebadané, predsa len nastali. ENTOMBED posunuli svoj nekompromisne hobľujúci punkoidný death metal smerom k old-school thrash metalu a vedomí si nástrah a kvantity podobných kapiel, obohatili ho vyspelým a sofistikovaným prístupom k dramaturgii. Navyše sa rozhodli nemaskovať old-school inšpirácie, takže napríklad „Masters Of Death“ je plná takmer doslovných citácii legendárnych thrash- a deathmetalových hymien, vrátane spomínania ich autorov v texte. Rytmická sekcia si dala záležať a na vypolstrovanú stenu nahrávacieho štúdia pripla špendlíkmi obrovský nápis vo švédštine „Neopakovať! Vymýšľať! Udržať napätie!“. Do takýchto podkladov bolo pre zbytok kapely radosť vymýšľať riffy a vyhrávky a z celej nahrávky túto pohodu nádherne počuť. Záleží tým pádom už len na ochote a času, ktorý sa albumu rozhodnete venovať. Je však veľmi vysoká možnosť, že aj keď si po dvoch posluchoch viac ako dva-tri refrény nezapamätáte, počas počúvania nebudete mať pocit, že sa skladby zlievajú v jednu. Hoci ide o retro exhumované z extra smradľavého hrobu, ponad skladby sa vznáša nadhľad a uvedomenie si, ktorý rok sa píše. Rúhanie, satanistické a násilné texty dnes už nevystrašia ani nefascinujú, no pokiaľ ste však mali v pravý čas pätnásť rokov a na stene vám viseli plagáty OBITUARY, MORBID ANGEL, NAPALM DEATH, DEICIDE, KREATOR, či VADER, užijete si to. Že je to lacné a vypočítavé? Nuž, ale ENTOMBED tam boli tiež, pod iným názvom dokonca oveľa skôr.. Prečo im neveriť?
K albumu „The Serpent Saints – The Ten Amendments“ sa dá postaviť dvoma spôsobmi. Odvrhnúť ho ako revival skorých a amatérskych deväťdesiatok, pretože vám ide o feeling a nezaujíma vás, že nápadovo a produkčne je na tom napriek starému kabátu oveľa lepšie, než nesmrteľné klasiky a medzi drážkami CD sa to hemží veľmi súčasnými momentmi. Alebo uznať, že ENTOMBED po rokoch natočili opäť súvislý, spolu držiaci a krásne funkčný album plný hrobárskej hliny a nezabudnuteľných starých čias.
Najlepšie skladby:
„Serpent Saints“
„The Dead, The Dying And The Dying To Be Dead“
Ako hodnotím niektoré predošlé albumy?
Clandestine [1991] – 7/10
Wolverine Blues [1993] – 7,5/10
To Ride, Shoot Straight And Speak The Truth [1997] – 6,5/10
Morning Star [2001] – 9/10
Inferno [2003] – 6/10
Koľko rokov ste mali v roku 1992? Čo ste vtedy robili? Kto boli vaši kamaráti a ako ste trávili voľný čas? Akú hudbu ste počúvali?
"The Serpent Saints - The Ten Amendments" vám osvieži pamäť.
A ak ste v roku 1992 počúvali maximálne tak rodičov a hrkot káčera na chodníku, presne o takúto hudbu ste prichádzali.
7,5 / 10
Lars Göran Petrov
- spev
Nico Elgstrand
- basa
Alex Hellid
- gitary
Olle Dahlstedt
- bicie
1. Serpent Saints
2. Masters Of Death
3. Amok
4. Thy Kingdom Coma
5. When In Sodom
6. In The Blood
7. Ministry
8. The Dead, The Dying And The Dying To Be Dead
9. Warfare Plague Famine Death
10. Love Song For Lucifer
Serpent Saints - The Ten Amendments (2007)
When In Sodom (EP) (2006)
Unreal Estate (2004)
Inferno (2003)
Sons Of Satan Praise The Lord (2002)
Morning Star (2001)
Uprising (2000)
Same Diffrence (1998)
DCLXVI: To Ride, Shoot Straight And Speak the Truth (1997)
Wolverine Blues (1993)
Clandestine (1991)
Left Hand Path (1990)
Opet dalsi navrat do minulosti. Tentokrat v podani Entombed. A je fakt, ze se jim docela povedl. Musim vsak souhlasit s recenzi, ze napriklad Morning Star a v mem pripade i To Ride, Shoot Straight... byly urcite povedenejsimi deskami. Mimochodem jsem docela zvedavy na projekt Nicke Anderssona - Death Breath. Budu si jej muset nekde obstarat...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.