Epické volání dávnověku, vyprávění hrdinských ság s lákavou vůní cestování proti proudu času a majestátní adrenalinové chorály, neomylně vyvolávající mrazení v zátylku, to je bezpochyby koření, se kterým se v heavy metalovém hájemství dalo vždy spolehlivě dochucovat. Zajisté, neboť ono tohle roubování kovu na dějepis po vzoru velkých a výpravných historických velkofilmů jednoduše musí s trochou fištronu (neboli, není-li dotyčná kapela úplně padlá na hlavu) alespoň minimálně fungovat.

Přesně v duchu nastíněného návodu se s neromantickou realitou popasovali i finští battle – metalisté TURISAS, kteří na albu „The Varangian Way“ již podruhé vyrazili na zteč posluchačského zájmu, protentokráte ovšem nikoli jen pod znamením dobývání umouněného Kozího hrádku. Tahle šestice dobrodruhů totiž poté, co se za tím účelem rovněž přiléhavě vyfikla (v téhle souvislosti doporučuji si rozhodně nenechat ujít aktuální promo fotky z dílny britského fotografa Stevea Browna), sebrala své saky paky, nalodila se na výstavní kousek vikingského drakkaru a po stopách svých dávných předků se vydala na cestu „Varangianů“ alias seveřanů, kteří se za oněch časů jako obchodníci a piráti potulovali po říčních systémech jihovýchodní Evropy. A protože si přibalila i trochu onoho zmiňovaného fištronu (ale opravdu jen trochu, lépe řečeno přiměřeně), dá se na některých místech téhle daleké pouti o celých osmi zastávkách celkem úspěšně uvažovat o pravém mysteriózním lesku se vším všudy, co k němu v metalovém případě patří.

Na čele toho všeho je to samozřejmě otvírací tutovka „To Holmgard And Beyond“, velkolepá jako zjev vikingského plavidla v evropském vnitrozemí a vnadně protkaná majestátními klávesami a kouzelným zvukem tahací harmoniky. Krom navýsost uzemňujícího účinku však skutečné grády téhle skladby vyvolávají také otázku, zda v ní TURISAS nevyčerpali až zbytečně příliš z potenciálu, který měli k dispozici k natočení celého alba. Vzápětí totiž nastoupí „A Portage To The Unknown“ a našinci ztuhne úsměv na tváři. Ano, samozřejmě, Bedřich Smetana a „Vltava“ v dalším „originálním“ balení. Jistě, finové nemusí mít naposloucháno, ale koho by to v tuzemsku zajímalo, že? V pravý čas tak přichází „Cursed Be Iron“ a její řízný kytarový riff nás spolu s Warlordovým dokreslujícím zpěv a řevem znovu vrací do těch správnějších kolejí, opět se zcela bezelstně spoléhajících i na všemocný akordeon. Kovařina jako hrom, navrch s textem převzatým ze slavné finské národní sbírky eposů „Kalevala“. Naproti ní se (snad na dokreslení síly jednoduchosti) následující „Fields Of God“ ztrácí v symfonickém klišé, z nějž se kapela vymotá až v dalším kousku „In The Court Of Jarisleif“. V něm má hlavní slovo znovu harmonika a variace na tradiční východní motiv, který v tomhle kovovém zpracování získává opravdu zajímavý rozměr. Před očima totiž přímo vyvolává obrázek scenérie, v níž si severští lodníci večer přelezou na souš, za tmy zapálí oheň, popíjejí víno, vypráví si různé historky a pak začnou za zvuků primitivních nástrojů závodit v divokých a ještě divočejších tancích. Vskutku působivé.

Přes víceméně šedivé, a navzdory kupě hudebního děje také prázdné, monolity „Five Hundred And One“ (přestože té docela sluší hammondovský zvuk kláves) a „The Dnieper Rapids“ nakonec v „Miklagard Overture“ dorážíme až ke středověké Konstantinopoli, v níž to přece jen ještě jednou pěkně kolosálně zabublá. Fanfáry, klávesy, rytmická kytara a převelice sugestivní refrén, to je věru závěr, jak by se na pořádně epické a bitevní metalové album slušelo a patřilo. Želbohu, „The Varangian Way“ je takovým albem jen z dobré poloviny, a tak ač by člověk chtěl sebevíc, nemůže na onu polovičatost zapomínat ani v takové důležité chvíli. Protože kde se k sázce na jistotu přidá dobrý námět a praktický důkaz jeho umného přetavení v poctivý kov, nemělo by chybět ani definitivní dotažení toho všeho v ten nejsprávnější konec, které zatím TURISAS poněkud proklouzává mezi prsty. Chtělo by to zkrátka přejít od slov také k činům a konečně ty prsty sevřít v ocelově pevnou pěst hrdinovu, z níž neunikne ani myška.

Foto: Steve Brown