PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
O tom, že ani Itálie nehodlá stát stranou současného posthardcoreového dění, se nás snaží krom jiných přesvědčit i chlapíci slyšící na jméno ONE STARVING DAY. Skupina datující svůj vznik někam k roku 1997 je v našich končinách ještě poměrně neznámým pojmem, což by se teoreticky mohlo změnit po jejím koncertu, který nás koncem srpna čeká v Praze. Svojí trochou do mlýna přicházím i já ve snaze zrecenzovat desku s dlouhým názvem „Broken Wings Lead Arms To The Sun“, která spatřila světlo světa už loni.
Jestliže jsem na začátku článku hovořil o posthardcore, tak tuto pseudoškatulku berte prosím s velikou rezervou a čistě jako takovou pomůcku tonoucího recenzenta. ONE STARVING DAY se totiž pohybují po dnes již nablýskaných hřištích, které kdysi pracně budovali především američtí NEUROSIS. Vliv jejich tvorby je v muzice italských nezanedbatelný. Už od úvodních tónů první skladby „Black Star Aeon“ není pochyb o tom, odkud vítr vane. Pomalý rozjezd, stupňování ústředního motivu až v následující kytarovou erupci doprovázenou hysterickým vokálem jasně určují směřování celé nahrávky. Silné zapojení smyčcových nástrojů ještě více odkazuje k amerických vzorům. Nicméně i přes vyřčené bych nerad svými slovy budil dojem nějaké bohapusté kopírky. Je sice pravdou, že ONE STARVING DAY přílišnou originalitou neoplývají, ovšem ke cti jim slouží fakt, že se jim vlastním způsobem podařilo zachytit ducha muziky, kterou se rozhodli hrát. Jejich nahrávka totiž dýchá svoji vlastní specifickou atmosférou, která by se jednoduše dala nazvat ponurou. Nejedná se však o nějaké beznadějně depresivní vzlykání. Italové nehlásají konec světa ani žádnou apokalypsu, ale spíše vyjadřují smutek nad zmařenými nadějemi a bezvýsledností některých lidských skutků.
„Broken Wings…“ prozatím není nahrávkou úplně vyspělé kapely. Dokazuje, že v Italech se skrývá jistý potenciál, který by dokázali naplno uplatnit, pokud se ještě více zbaví vlivu svých vzorů. Navíc ani není nahrávkou na první poslech, který alespoň v mém případě nepřinesl příliš pozitivní verdikt. Ovšem s dalším časem věnovaným této sbírce se dostavila i spokojenost s nejedním kvalitním hudebním nápadem, či podařeným motivem zdůrazňujícím emocionální naléhavost textového sdělení kapely. Kapely, která si pozornost fanoušků žánru nepochybně zaslouží!
Silné vlivy NEUROSIS v tvorbě této italské kapely tvoří prozatím dominantní složku. Přesto se však jedná o pozoruhodné album plné smutných a beznadějných emocí a atmosféry. Album nahrané v roce 2002 se svého vydání dočkalo až loni.
7 / 10
1. Black Star Aeon
2. Secret Heart
3. Pate Drainer
4. Leave
5. Silver Star Domain
Broken Wings Lead Arms to The Sun (2006)
Vydáno: 2006
Vydavatel: Planaria Recordings
Stopáž: 47:19
Produkce: David Lenci
Studio: Red House Recordings
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.