Inu, už je to starší záležitost, ale slib je slib. Takže jak to bylo pohádko? Zabloudilo kuřátko jménem Michael H. Andersen (Withering Surface) do hospody a potkalo kohouta Jespera Jensena (Iniquity), ožrali se a řekli si „hele, zavoláme klukům z Taetre a založíme si proprdelní deathovou kapelu.“ A jak řekli, tak udělali. Mnozí se z toho následně i podělali. A o co že se tedy v případě tohoto radioaktivního prvku (totiž Thoria) jedná? Inu o řádně klišovitý a staroškolsky vzorně dřevní rychlý deathmetal. Thorium je kapela pro zábavu, ovšem kapela, a to třeba zdůraznit, složená z dobrých hudebníků. Nic originálního, ale přesně to, co udělá deathmetalovému fanouškovi radost a naplní ho jistým pocitem nostalgie, protože je to tradiční, ale zároveň dobře zahrané.
A co že nám ještě chybí ke štěstí? Ano ovšem – je třeba mít řádně blasfemický obal od řádně deathmetalového „umělce“. A jak řekli, tak udělali – totiž zavolali Pepovi Petagnovi a ten jim za odměnu, že byli tak hodní, namaloval pár fialových čertů a lebek, kteří se vbrzku zaskvěli na hrdém obalu ještě hrdější deathmetalové hordy, kterou si jako zlaté vejce promptně rezervovala firmička Dajhárt. Zlo bylo zplozeno... No uznejte, není to krása? Prostě klasický nářez a songy typu Crest For War, Abomination Of God, Crypts Of Chaos, Impaled, Betrayed By God, Countless Ways To Die, Ocean Of Blasphemy, Desecrating The Graves, Dawn Of Flames... Týý volééé, takový klišé se hned tak nevidí! Ale přesně o to u Thorium jde – o zábavu. Ve svých blábolech si Michael H. Andersen plní své nevybité touhy z mládí a všichni ostatní se dobře baví všemožnými deathmetalovými pózami a vzorovými stupnicemi v krásně školáckých riffech., rychlých rytmech, zlých šklebech... Ano ano, je to dobře zahraná sranda. A pokud tohle víte a přijmete to, tak o nic nejde a všechno je v pohodě! Vždyť proč se nebavit, hudba má být především zábava..! A tenhle skandinávský opilecký klub se baví náramně, především pak na účet těch, kteří nadšeně píší o jejich (instru)mentálních kvalitách a originálních postupech. A víte, čím tito „voryjors of det“ své první album uzavřeli? No, vy už to asi víte, ale já vám to stejně povím – ještě větším klišé! A že je to „kult vod Dýsajt“ je snad jasný... Lunatic Of God‘s Creation... A Satan má další důvod obávat se o své pekelné žezlo... Pohádky je konec, ale u Diehard čekejte brzké pokračování jménem Unleashing The Demons, ve kterém budou plameny ještě plamenovatější, čerti čertovatější a hroby hrobovatější etc. Dobrou noc strýčku Fido, dobrou noc děti...