OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Tak o téhle kapele lidi z Morbid tvrdí, že je to kultovní thrashmetalová formace z bývalého Východního Německa. A že existují už přes 15 let... No budiž, ale co já s tím? Když nějakou kapelu postihne ta nehoda, že ji někdo označí za kultovní, má to obvykle nějaký důvod. Törr je u nás „kultovní blackmetal“. A zakazovali je komanči. Co hrají teď? Moshquito byli v DDR kult. A za Ericha Honeckera jim taky zakazovali hrát.
Ovšem v porovnání se současnou podobou Törru jsou na tom tihle bývalí dederoni o krapítek líp. Jejich thrash je totiž docela v pohodě. Ale není to ten klasický německý Kreator, Sodom, Protector atd. Moshquito mají blíž ke svým stejně šprechtícím kolegům Postmortem, které mají na triku myslím také Morbid recs. Jedná se totiž o valivý a hutný thrash v modernějším pojetí. V případě desky World‘s End je to tedy asi tak, jako kdyby např. Shindy u nás vydal nový Debustrol. Ovšem tihle němečtí fotříci budou mít zřejmě tradiční problém starších kapel – totiž, že se potýkají s úskalím cizích jazyků. Už jen kostrbatý titul alba je toho výmluvným důkazem.
Moderněji pojatý thrash veteránů Moshquito tedy zůstane v klidu na mapě. Myšlena je tím pochopitelně mapa Německa. S tak blbým názvem by stejně „venku“ asi nikoho moc neuchvátili. Ale jinak docela dobrá muzika, pokud od nich nečekáte nějaké převratné výkony. Něco mezi novým Debustrolem a starým Arakainem... ti taky zůstávají na mapě, jenže ČR.
5 / 10
1. Animals
2. Do What You Want
3. Worlds End
4. Hunting Demon
5. Cold Grave
6. Liquid Killer
7. No Respect
8. Your Pleasure Is Your Pain
9. Flesh
World‘s End (2001)
Secrets (1998)
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.