PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
To je ale překvapení! K příznivcům ABIGOR jsem nikdy nepatřil, jejich spíše průměrný (leč mnohými považovaný za téměř kultovní) black metal mě vždy nechával zcela chladným, avšak po poslechu aktuální desky „Fractal Possession“ (jejíž recenze u nás vychází s mírným zpožděním) se tato skutečnost začíná měnit. Opět aktivní rakouská trojice (nutno dodat, že v pozměněné sestavě) na ní totiž zběhla k oblastem, kde operují příznivci blackmetalové moderny či lépe řečeno toho, co bylo za modernu považováno před několika lety. Kapela si tedy vzala příklad z experimentujících norských veličin až nyní (tak trošku s obráceným křížkem po funuse), avšak vzhledem ke kvalitám nahrávky bychom jim to mohli odpustit.
S čím, že tedy ABIGOR po svém reunionu na nové desce vyrukovali? S demonstrací kvalitní mixtury (téměř) všeho zajímavého, co black metal v minulých letech přinesl. Počínaje elektronickým šílenstvím typu „666 International“ a konče sonickými experimenty ala „Rebel Extravaganza“ (předpokládám, že autory zmíněných desek jmenovat nemusím). ABIGOR však zabrousili do ještě hlubší minulosti, odkud si vypůjčili nějaké ty atmosfericko-blackmetalové elementy (zejména výrazně chytlavé melodie), avšak není pro ně problémem vystřihnutí nějaké té psychedeličtější momentky, která by se neztratila ani u BLUT AUS NORD. Výše zmíněné součásti jsou zkombinovány s letmými reminiscencemi např. na „Grand Declaration Of War“ (MAYHEM) a spoluutvářejí tak v některých momentech mrazivou, jinde spíš úsměvněji znějící nahrávku, která se sice tváří moderně, avšak pod načančaným povrchem ještě místy ukrývá tradičnější tvář (více napoví např. některé primitivní kytarové linky).
Pakliže jsem pouze přirovnával ke známým jménům, nebylo by to vůči ABIGOR přeci jen fér. Jednak je nelze obvinit z vykradačství (zřetelnou inspiraci bych jim nezazlíval, zacházejí s ní v rámci možností opatrně) a navíc oproti výše zmíněným přinášejí i něco nového – značnou, velice překvapivou (a mnohdy až kontroverzně působící) melodičnost, která je tak trochu v opozici vůči snaze působit skrze elektroniku mírně odlidštěně.
Comeback ABIGOR se povedl. Pravda, nejedná se o dílko nikterak inovativní či – nedej Bože – přelomové, ale s přehledem absorbuje a přetváří k obrazu svému zajímavé momenty několika přelomových desek, resp. celých blackmetalových epoch. Tyto jsou sebou vzájemně prolnuty a nabízejí výsledný obraz díla, jehož klíčovými slovy jsou black metal, elektronika a melodie.
Comeback ABIGOR se povedl. Pravda, nejedná se o dílko nikterak inovativní či – nedej Bože - přelomové, ale s přehledem absorbuje a přetváří k obrazu svému zajímavé momenty několika přelomových desek, resp. celých blackmetalových epoch. Tyto jsou sebou vzájemně prolnuty a nabízejí výsledný obraz díla, jehož klíčovými slovy jsou black metal, elektronika a melodie.
7 / 10
A.R. (Arthur Rosar)
- vokály
P.K. (Peter Kubik)
- kytary, basa
T.T. (Thomas Tannenberger)
- bicí, kytary
1. Warning
2. Project: Shadow
3. Cold Void Choir
4. Lair Of Infinite Desperation
5. 3D Blasphemy
6. The Fire Syndrome
7. Injection Satan
8. Liberty Rises A Diagonal Flame
9. Vapourized Tears
10. Heaven Unveiled
Time Is the Sulphur in the Veins of the Saint... (2010)
Fractal Possession (2007)
Shockwave 666 (EP) (2004)
Satanized (A Journey Through Cosmic Infinity) (2001)
In Memory (EP) (2000)
Channeling The Quintessence Of Satan (1999)
Origo Regium 1993-1994 (kompilace) (1998)
Structures Of Immortality (EP) (1998)
Supreme Immortal Art (1998)
Apokalypse (EP) (1997)
Opus IV (1996)
Nachthymnen (From The Twilight Kingdom) (1995)
Orkblut – The Retaliation (EP) (1995)
Verwüstung / Invoke The Dark Age (1994)
Vydáno: 2007
Vydavatel: End All Life Productions
Stopáž: 52:44
Nemyslel som si, že títo tragédi niekedy začnú hrať takúto uchu lahodiacu hudbu. Síce trochu kopírka DHG, ale tak kopíriek DHG asi nebude veľa :D
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.