Pokud bych měl zvolit jeden jediný výraz stručně a výstižně charakterizující pražskou zastávku Eastpak Antidote Tour, bez dlouhého váhání bych ukázal na slůvko „rozporuplná“. Troufám si tvrdit, že nejeden příznivec, zvláště pak ten z odlehlejších částí republiky, neopouštěl útroby paláce Akropolis zrovna dvakrát excitován. Zajisté, objednané (a tak dlouho očekávané) menu bylo servírováno se všemi potřebnými náležitostmi, leč ne v právě akurátních porcích. Ale nepředbíhejme, zatím je pouze slabých šest hodin odpoledne a fronta k šatnám vyprodaného klubu pod žižkovským vysílačem je ještě pořádně dlouhá.

Do již slušně zaplněné Akropole vplouvám jen pár minutek před začátkem setu první předkapely, severských mládežníků ze SONIC SYNDICATE. Pravda, jejich poslední deska „Only Inhuman“ není zrovna žádná extra sláva, nicméně i tak přistupuji blíže ke stage, abych seznal, jak si naši teenageři budou počínat živě. A soudě podle nadšených reakcí mlíčnaté omladiny pod pódiem si počínali velmi slušně, vlastně si ani nevzpomínám, kdy naposledy jsem viděl tolik pozitivních reakcí na adresu úvodního vystupujícího. Co si budeme povídat, do rytmu melodického thrash metalu s nápadnou metalcoreovou patinou jsem si občas podupával i já, ostatně také ještě věkem nepatřím do „starého železa“. Necelá půlhodinka však byla tak akorát, Švédové v ní beztak stačili prodat veškeré své trumfy, mladickým zápalem pro věc počínaje a opravdu hezoučkou baskytaristkou konče. Úvod tedy máme za sebou, pravda, nebyl sice kdovíjak šokující, ale o to příjemnější a přirozenější.

Ale, CALIBAN si zapomněli plachtu s logem? Zajímavé, když už jí s sebou vzali i SONIC SYNDICATE… Mezitím jde pomaloučku nahoru závěs s emblémem DARK TRANQUILLITY. No, je divné, že Němci budou hudlat zrovna pod touhle visačkou, jen aby jí moc nezdiskreditovali... Mému filosofování však dělá ráznou čáru přes rozpočet příchod „druhé předkapely“, místo avizovaných CALIBAN totiž vtrhává na pódium neposedný sympaťák se zlatem v hrdle Mikael Stanne a s ním i jeho DARK TRANQUILLITY. Větší překvapení mohli ten večer zažít snad jen ti, co se do Akropole dostavili s lístkem značícím začátek koncertu od 19:00. Tou dobou jsem se bohužel pohyboval v zadních řadách a nakonec mi nezbylo nic jiného, než si vystoupení severské legendy „vychutnat“ pouze z klubového ochozu. Setlist živoucích architektů gothenburských dějin se nesl v podobném duchu jako pod příkrými stěnami josefovské pevnosti, znovu jsme se totiž dočkali výhradně nových skladeb a jen jednoho nostalgického výletu do historie. Tím samozřejmě byla skladba „Punish My Heaven“ z legendární dvojky „The Gallery“ (1995). Vedle vzpomínky na časy dávno minulé zazněly „Terminus“ nebo „The Wonders At Your Feet“, dále pak koncertní tutovky „Misery´s Crown“ & „The Treason Wall“ a dostalo se i na „Focus Shift“ nebo „The New Build“. Ptáte se, co bylo dále? Nic, přátelé, vůbec nic, po půl hodince je konec (!), DARK TRANQUILLITY se loučí a odcházejí do zákulisí. Že se nejedná o špatný vtip, jsem pochopil až v pokročilé fázi rozebírání jejich bicí soupravy…

Je jasné, že CALIBAN mají nějaký problém, proto raději přistupuji na dosah prken, neb je dost pravděpodobné, že se na nich brzy zjeví hlavní hvězda večera. A skutečně, plachta s aktuálním coverem „Sworn To A Great Divide“ jde nahoru a SOILWORK okamžitě pálí ostrými v podobě „Bastard Chain“ s přelomového záznamu „A Predator´s Portrait“. Jinak ovšem „Speed“ Strid a spol. hráli převážně z novějších alb, zejména pak ze „Stabbing The Drama“ (namátkou jsme byli svědky „One With The Flies“, titulní skladby, „Distance“ nebo závěrečné „Nerve“). Švédové nezapomněli ani na svojí horkou novinku vycházející právě v těchto dnech u Nuclear Blast a představili nám singlovou záležitost „Exile“. Osobně mě rovněž zajímalo, jak se pořízek Björn vypořádá s čistými vokály, dopadlo to na slušnou dvojku, frontman zapěl bez problémů, ovšem do takových výšek jako na studiových nahrávkách se moc často nepouštěl. Jakožto headliner Eastpak Antidote Tour se SOILWORK dočkali jasně největších ovací po střechu nacpané Akropole, ostatně už jen za svůj statut neothrashových inovátorů (mějme na mysli zvláště období mezi druhým a čtvrtým albem) si je zaslouží plným právem. Mimochodem opět negativně překvapil hrací čas, který zcela jistě nepřekročil hranici jedné hodiny.

A na konec trochu nechtěný headliner – CALIBAN. Přiznám se, že jsem zhlédl jen první tři nebo čtyři skladby, po vystoupení SOILWORK a DARK TRANQUILLITY totiž nebylo nejlehčí najít tu správnou motivaci k absolvování celého setu v režii průměrné metalcoreové partičky, nijak nevybočující z početného stáda žánrově spřízněných kolegů. Přeci jen, a fanoušci CALIBAN prominou, tento večer se šlo do žižkovského klubu za úplně jinými účely. Ano, ty se podařilo naplnit, po dlouhé době jsme měli šanci spatřit zásadní vývozní artikly severské scény v domácím prostředí, nicméně s ohledem na délku jejich vystoupení se z očekávané akce stala tak trochu hořká záležitost. Snad se brzy dočkáme mnohem důstojnějšího repete.