Odpadlík z moravských Sacrist Pavel Dlabaja se přidal na Slánsku k pár spřízněným duším a další melodická blacková kapelka je na světě. Tak čím že se nás to snaží pánové a dáma oblažit? Na obalu se zvláštním logem mají židovský hřbitov, skoro stejný jako ten, na kterém jsem pracoval loni v létě. Zajímavá práce, mimochodem... A muzika? Inu znáte to – kytarky, klávesky, škopíčky, sem tam pípnutí hostující slečny Veroniky a tak dál. To vše po strašidelném chrámovém intru s deštěm, zvony a mumláním mnichů, ať už jakékoli konfese... Bojim? Nebojim... Podobně, i když možná místy ne tak rychle hrávali před pěti lety jistí Ritual na demu In Nomine. Co se týče atmosféry, kterou se snaží Oblomov navodit, tak lze říci, že je víceméně klasicky blackmetalová. Snové obrazy v textech ladí s muzikou, ale když Oblomov naslouchají „hlasům, jež šeptají mé jméno“, slyší „tiše úpící hlasy, jež předjímají konec“ „vidí nápisy na zdi“ a „vědí, že mohou prorokovat budoucnost ze svých snů“, tak je sice moc hezké, že to všechno vnímají, voní to sice po mystice, ale už trochu vyčpěle. Oproti zmíněným Ritual mají Oblomov větší tendence k melodice. Bubeník se místy tváří trochu nejistě, ale vokály a kytary Pavla a Honzy vše zachraňují v pěkných, leč tradičních polohách a riffech. Pochválit lze sóla, což byl výrazný rys Pavlovy hry už u Sacrist. Klávesy u Oblomov neplní roli „mohutných stěn“, ale spíše občasného doplňku. Do budoucna ale kapela plánuje klapek víc... Zmínil jsem slečnu Veroniku. Ta je, stejně jako bubeník, zároveň členkou slánských folkrockových Deratizérů. U bicmana Petra to není tak znát, ale Veroničinu intonační nejistotu, nevýraznost (pípavost) projevu a křečovitou anglickou výslovnost se ve zvuku ze studia Jazzové sekce podařilo zachytit bohužel věrně. Stejně tak celkový zvuk je nevyrovnaný, bicí zní dutě a vystupují dopředu... jasně, je to první demo, prostě ochutnávka tvorby a Oblomov jistě brzy stvoří něco lepšího a vyzrálejšího. Tvůrčí potenciál na to mají, ale na Final Destination působí jako celek ještě dost nejistě. Uvidíme příště, když se vleze do jiného studia a dílo se podaří, bude to pěkná vizitka sice ne moc originální, ale dobré melodičtěji laděné blackové kapely.