KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Francouzská (plus minus) metalová scéna nabízí skutečně jednu utajenou lahůdku za druhou a zejména na černě kovovém poli se to kapelami tohoto typu jen a jen hemží. Pohříchu se podobným seskupením nedostává takové pozornosti, jakou by si vzhledem ke svým kvalitám zasloužily, což je pochopitelně škoda (proč tomu tak je, to už by bylo na jinou debatu). Jedním z přesně zapadajících do tohoto spektra je i výtečný one-man projekt ALCEST, za nímž stojí multiinstrumentalista / zpěvák Neige, účinkující mimo jiné v blackmetalových PESTE NOIRE, vynikajících AMESOEURS a nejnověji také v kultovních FORGOTTEN WOODS.
V případě ALCEST je to však s black metalem poněkud sporné. Přestože je Neigeho dítko tímto žánrem zcela jednoznačně odkojeno (původně se jednalo o klasickou tříčlennou kapelu tohoto zaměření), nejnovější desku „Souvenirs D´un Autre Monde“ je možno považovat spíše za shoegaze kytarovku s příjemně lehkým BM nádechem, což je v podstatě největší změna oproti předchozímu (mimochodem, také velice povedenému) EP „Le Secret“. To se sice na čistě blackmetalových vlnách rovněž neneslo, nicméně jimi bylo prosyceno podstatně více než „Vzpomínky z jiného světa“ – typickými vokály počínaje a surovými kytarovými výpady konče.
„Souvenirs D´un Autre Monde“ je založeno především na vysoce naléhavých pocitech melancholie, uvolněnosti i jisté míry pozitivity, za což vděčí zejména častým melodickým linkám a vyhrávkám, stejně jako libozvučné francouzštině (tentokrát na desce nalezneme pouze čisté vokály, počítaje v to i hostující zpěvačku Audrey ze spřízněných AMESOEURS). Pokud bychom měli ALCEST mermomocí někam zařadit, dalo by se opatrně operovat s termíny jako shoegaze doplněný „blackmetalovou“ náladou a jistou mírou post-rockové gradace. Plynule se zde prostřídávají minimalističtější prvky s příbojovými vlnami zboosterovaných kytar a časté užití kytar akustických jen podtrhuje již tak zcela evidentní snahu o vytvoření díla značně epického, zasněného, pohodového a zcela průzračného.
Další z povedených voleb Prophecy Productions – i tak by se dalo shrnout to, co se na desce odehrává (Neigemu by měly u tohoto labelu vyjít ještě minimálně čtyři další alba). Stejně jako u drtivé většiny stájových kolegů, snoubí se i u ALCEST široké spektrum melancholických nálad, jež se pohybují v rozmezí od „totálně hypnotické“ až po „absolutně vyklidněné“. Jak sám autor uvádí v rozhovorech, ALCEST představuje jistou formu hudební adaptace vzpomínek na vzdálenou, čarovnou říši, již si jako dítě vysnil a nyní jí provází posluchače, což je myslím výstižnější než všechny recenze dohromady. V každém případě zde máme co dočinění se skutečně vynikající, barevnou muzikou, která nepřestává bavit ani po dlouhém čase. Skutečně krásná deska – a pro mne osobně jeden z vrcholů letošního roku.
Fascinující mix shoegaze, black metalu a post-rocku.
9 / 10
Neige
- vše
Host:
Audrey Sylvain
- vokály ("Sur L'autre Rive Je T'attendrai")
1. Printemps Émeraude
2. Souvenirs D'un Autre Monde
3. Les Iris
4. Ciel Errant
5. Sur L'autre Rive Je T'attendrai
6. Tir Nan Og
Spiritual Instinct (2019)
Kodama (2016)
Shelter (2014)
Les Voyages de l'Âme (2012)
Écailles De Lune (2010)
Split s LES DISCRETS (2009)
Aux Funérailles Du Monde/Tristesse Hivernale (split s ANGMAR) (2007)
Souvenirs D'un Autre Monde (2007)
Le Secret (EP) (2005)
Tristesse Hivernale (demo) (2001)
Souhlas s kolegou od novinek takřka do poslední hlásky. ALCEST vytvořili nádhernou přesmyčku, když použité prostředky zasadili do oblasti nálad, kde by je člověk nečekal. Ty občasné (a silné) názvuky černých extrémů v riffech i rytmice, které se lomí v kaskádách dětsky naivního vokálu a snové zamlženosti, to je něco, co ALCEST odlišuje. Pojem shoegaze mi nic moc neříká, občas v tom slyším cosi postrockového, ale narozdíl od spousty rychle ztrendovatělých kapel si ALCEST zachovávají přesvědčivost, nepatetičnost, zvláštní druh introvertního ponoření se do své hudby. Pokud mě něco mrzí, pak snad jen trochu utopený vokál a tím i utopená francouzština. Ale jinak je to deska, která spolehlivě přenese mysl o dům dál. Někdy i o dimenzi.
Skvělé album. Užasná atmosféra, obzvláštně pro fantazijně zasněný jedince. Printemps Emeraude jednoznačně řadím mezi nejúžasnější písně mýho života
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.