OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Máte rádi švédský death? A máte rádi metalcore? A co když se to smíchá – to máte rádi? A dovedete si představit, že to dokáže zmixovat a přesvědčivě předkládat česká skupina? Pokud jste na první tři otázky odpověděli ano a na čtvrtou jakkoliv, budou se vám 5 SYMBOLS zřejmě líbit. Tito Písečáci se mohou pochlubit deskou, která je až po okraj napěchovaná řízným metal-corem, jemuž nechybí melodičnost, brutalita ani nespoutaná energie. Pro mne jsou 5 SYMBOLS podobným fenoménem jako tepličtí ACTION nebo Pražáci FLOWERS FOR WHORES. Pokud zatlačíte kotouč do mechaniky a pohladíte tlačítko PLAY, rozhodně nebudete tipovat, že ten rambajs dělá kapela domácí.
Celé album obsahuje pouze osm skladeb s celkovou stopáží lehce přesahující polovinu hodiny, což je jeden ze dvou mínusů, u kterých se zastavím. Uběhne to příliš rychle. Na druhou stranu se člověk nestihne nudit. Po intru, které balancuje na hraně teatrality a ambientu, se roztáčí kytarový kolotoč, jenž těží z kytar dělících se spravedlivě o úderné riffy a zajímavé melodie. Pokud bych měl ukázat na slabší stránky alba, pak jednoznačně zdvíhám prst nad zpěvem, který je nositelem několika stereotypních atributů. Zdeněk má zajímavou barvu hlasu, ale stále využívá stejnou formu, do níž své hrdelní dispozice nalévá. Snad každý jeho otisk na albu by zapadl do funkce sin(x), vždy jde o stejné zachroptění, které vygraduje, respektive se vytlačí na vrcholek kopce popsaného výše zmíněnou matematickou formulí a pak klesá na protáhlé samohlásce. Jako by Zdeněk nic víc neuměl – a tomu se mi opravdu nechce věřit. Kvůli tomu je celý materiál zatěžkán kolovrátkovitým prvkem, jenž v kontextu působí jako vězeňská koule bránící výraznějšímu rozletu. Pokud by utrpěla aranž vokálu nějaké zpestření, rozhodně by to skladby nakoplo mnohem větší silou. Nebál bych se na místě skupiny oprostit se od toho, co znám a umím, a snažil se více experimentovat. Poněkud smíšené dojmy jsem z počátku měl z občasného hostujícího melodického zpěvu, ale postupem času se mi slil do naprosto samozřejmého a přínosného celku. Skladby „Breed The Killers“ a „Still Blind“, které jsou jím silněji ověnčeny, se staly v průběhu naposlouchávání materiálu mými nejoblíbenějšími kusy z „...About Me, Maybe About You…“.
5 SYMBOLS dokázali natočit přesvědčivé metal-corové album, které se může směle zařadit k tomu lepšímu, co v daném žánru u nás za tento rok vzniklo. Pokud se dokáží i poučit z chyb, budu se směle těšit na album příští.
Kytarově melodický, avšak úderný a energický metal-corový parní válec poháněný švédským palivem.
7,5 / 10
1. Intro + In your name
2. Sunshine
3. It's hard
4. Don't Cry
5. Breed The Killers
6. Liar
7. Still Blind
8. Soliture + Outro
...About Me, Maybe About You… (2007)
compilation for animal right 20 european h/c bands (2005)
split with Episode on Misanthrophe rec. (2005)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Dead Fish Production
Stopáž: 33:13
Produkce: 5SYMBOLS a DoDo Doležal
Studio: Hacienda
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.