NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jihlavští Parricide byli vždycky nedoceněnou kapelou. Jejich nedoceněné druhé demo The Trenody For The Tortured jaksi zmizelo bez většího ohlasu a stejně tomu asi zřejmě bude i s tímto materiálem, protože je nahraný už drahnou dobu, ale nikdo zatím neprojevil ochotu ho vydat a pánové na to nemají. A mít nebudou, protože se jim mezitím jaksi rozložila sestava. Je to škoda, protože Parricide se od svých doomových kořenů ve finále dopracovali k osobitému pojetí deathmetalu s důrazem na techničnost, údernost a melodiku. Sehnali i šikovného bubeníka, který sice ve svých pestrých kreacích (inspirovaných možná v základu pozdními Death) místy závodí se svými vlastními nápady a někde malinko škobrtá, ale co už... Mám pocit, že deathmetal mu není zcela vlastní... Na Parricide jsem vždycky oceňoval především práci kytaristů. Jejich skladatelský potenciál je nesporný a ačkoli jsou jejich riffy místy trochu krkolomné a četná sóla téměř rocková, jsou (nebo byli?) jihlaváci schopni stvořit velmi pestré a zajímavé skladby, které nejenže mají spád a nenudí, ale navíc mají i smysluplný obsah z hlavy zpěváka Jirky. Jeho vokál se sice povětšinou pohybuje ve vyšších a řvavých polohách, takže žádný murmur, ale k Parricide to sedí. Jirkovy texty se tentokrát pohybují mnohem více v rovině jeho osobní bujné představivosti, a tak je nelze nějak paušálně shrnout. Je ale třeba ocenit i jejich anglické zpracování, které oproti Threnody... doznalo značného pokroku. Velmi zajímavé. Osm skladeb, které získaly svou kvalitní zvukovou podobu v Doležalově Haciendě, tvoří kompaktní a pestrý celek, který si rozhodně zaslouží oficiální podobu... žel zatím se nestalo. Právě následkem této nepřízně osudu se zdá, že Parricide budou zřejmě minulostí. Přesto ale doufám, že se najde někdo, kdo se uvolí tohle zajímavé deathmetalové dílo vydat v oficiální podobě. Bylo by škoda, kdyby úplně zapadlo...
7,5 / 10
Vydáno: 2000
Vydavatel: Vlastní náklad
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.