OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Troufám si tvrdit, že ODIOUS MORTEM nejsou v tech BDM kruzích zrovna často citovaným pojmem. Těžko říci, proč tomu tak je, vždyť už jen pouhý fakt, že o vydání jejich debutu „Devouring The Prophecy“ (2004) se nepostaral nikdo menší než Unique Leader Records, je sám o sobě dostatečnou zárukou kvality. Pevně věřme, že letošní novinka „Cryptic Implosion“ konečně sklidí zaslouženou pozornost, a to nejen proto, že vychází pod patronátem dalšího z renomovaných extreme & open-minded labelů – u Willowtip Records.
Prvotina ODIOUS MORTEM byla nepochybně slušným záznamem, nicméně skrývala i celou řadu poměrně signifikantních nedostatků, undergroundovou produkcí počínaje a vyloženě slabou vokální performancí konče. První Achillovu patu pomohl eliminovat vynikající producent Zack Ohren ve svém Castle Ultimate Studios a tu druhou elegantně vyřešil sám kytarista Dan Eggers, když se prozřetelně vzdal svého místa u mikrofonu ve prospěch nového zpěváka Anthonyho Trapaniho. Aktivní personální politika ve spojení s dalšími třemi roky intenzivní praxe v oboru se nakonec ukazuje jako úspěšná, neb „Cryptic Implosion“ převyšuje svého předchůdce snad ve všech myslitelných ohledech.
ODIOUS MORTEM spadají do ohromně široké žánrové škatulky „US brutal death metal“, ovšem současně jim můžeme bez dlouhého váhání přiřknout i onu prominentní visačku „technical“, což je zařazuje někam po bok takových kapacit jako jsou SUFFOCATION, ORIGIN nebo i DECREPIT BIRTH (ne, autory „…And Time Begins“ rozhodně neuvádím pouze proto, že u nich teď sype KC Howard). Kalifornskému kvartetu se podařilo udělat ohromný skok dopředu po kompoziční stránce, grindové parametry splňující stopáž skladeb z „Devouring The Prophecy“ se nyní hodně často natahuje přes tříminutovou hranici, přičemž se velkým obloukem vyhýbá nezáživným, neřku-li pak vyloženě vycpávkovým motivům. Samostatnou kapitolou jsou sóla, na debutové desce zcela absentující (pokud tedy nepočítám tradiční stupňovanou disharmonickou erupci v „Cerebral Dissection“), nyní však zastávající jednu z klíčových rolí. ODIOUS MORTEM kouzlí poutavá, výrazně melodická sóla po vzoru kapel typu ARSIS, v silně chytlavých momentech druhé skladby „The Endless Regression Of Mind“ mi dokonce hlavou bleskly asociace na kanadskou klasiku QUO VADIS, ale to už jsme přeci jen trochu jinde. O drsnější polohu „Cryptic Implosion“ se stará především KC Howardův drumming, který sice není tak ofenzivní jako na „Devouring The Prophecy“, ale i tak nabízí více než dostatek přímočarých, důrazným blastbeatingem podpořených partů. Technická stránka věci je rovněž na vysoké úrovni, instrumentální schopnosti členů ODIOUS MORTEM snesou velmi přísná měřítka, ostatně myslíte si snad, že by se Ron Jarzombek obtěžoval hostovat na nahrávce nějakých průměrných břídilů? Pro pořádek dodávám, že kytarový hrdina z řad WATCHTOWER, SPASTIC INK a BLOTTED SCIENCE dostal sólový prostor v rámci závěrečné položky „Collapse Of Recreation“.
„Cryptic Implosion“ je albem, které má všechny předpoklady oslovit poměrně široké spektrum posluchačů extrémní hudby – vyznavače technického přístupu, konzervativní melodiky i stoupence obhroublé US BDM praxe. Pokud se vaše momentální hudební preference pohybují někde uprostřed, bez obav si mé hodnocení navyšte přesně o tři polovice bodu a neprodleně se vydejte do nejbližšího obchodu pro svou kopii nových ODIOUS MORTEM. „Cryptic Implosion“ je totiž jednou z vašich letošních „must-have“ nahrávek.
„Cryptic Implosion“ je albem, které má všechny předpoklady oslovit poměrně široké spektrum posluchačů extrémní hudby – vyznavače technického přístupu, konzervativní melodiky i stoupence obhroublé US brutal deathmetalové praxe. Pokud se vaše momentální hudební preference pohybují někde uprostřed, máte co dočinění s jednou z vašich letošních „must-have“ nahrávek.
8,5 / 10
Anthony Trapani
- zpěv
Dan Eggers
- kytara
Joel Horner
- baskytara
KC Howard
- bicí
hosté:
Ron Jarzombek
- kytara na "Collapse Of Recreation"
1. Fragmented Oblivion
2. The Endless Regression Of Mind
3. Dysmorphic Avulsion
4. Vile Progeny
5. Conjoint Species
6. Nux Vomica
7. Gestation Of Worms
8. Subcortical Desiccation
9. Domain Of The Eternal Paradox
10. Collapse Of Recreation
Synesthesia (2020)
Cryptic Implosion (2007)
Devouring The Prophecy (2004)
Gestation Of Worms (demo) (2003)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Willowtip Records
Stopáž: 35:10
Produkce: Zack Ohren
Studio: Castle Ultimate Studios (Oakland, CA)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.