Tak tímhle CD to Bruno a jeho banda definitivně natřeli všem dosavadním pochybovačům, kteří v Hypnos viděli jen jakýsi nabubřelý a reklamou tlačený projekt. Ustálení sestavy a zkušenosti ze společného koncertování se do nové tvorby promítly zásadním způsobem. Velkým, ne-li zlomovým přínosem je i kytarista David (slyš instrumentální vsuvku „Lost“!). Jestliže na předchozích počinech byly kytary přece jen poněkud ploché, na Revenge Ride již celý stroj pracuje na všech postech na plné obrátky. A také podstatně rychleji, brutálněji, čistěji a především živěji. Prostě je to obrovský posun. Bruno jakoby byl pod proudem a energie sálající jak z muziky Hypnos, tak i z jeho nyní podstatně hlubšího a pestřejšího vokálu, je neutuchající. Svůj podíl na tom jistě má i produkce Harrise Johnse, jíž jsem, možná v důsledku poněkud nabubřele masivní reklamy, jaksi podceňoval. V každém případě je tahle deska pro mne velkým překvapením. Ačkoli se vlastně téměř celou dobu nese v jedné rovině, nastavená laťka je dost vysoko. Výletem do pomalejších vod jsou snad pouze „Journey Into Doom“ a „I Am The Wind“, které však divokost a energii nahrazují valivou hutností a atmosférou, dodanou především Brunovým proměnlivým vokálem. Nelze zapomenout ani na bicmana Pegase, který zdá se podstatně zrychlil a časté hraní živě mu zřejmě prospělo. Není důvod pochybovat o tom, že po počáteční rozpačitosti se z Hypnos stala kvalitní kapela, kterou není radno podceňovat. Hypnos jsou kvalitní deathmetal – rychlý, temný a divoký. A především poctivý.