Nestává se věru příliš často, aby extrémní metalová kapela přišla s dvojalbem. Tento kousek se letos v létě „podařil“ australským nevycválancům BLOOD DUSTER. Dopomoci jim k tomu muselo vydavatelství z druhého konce světa – Obscene productions. Už je zažitým zvykem, že kapely, které se objeví na festivalu Obscene Extreme, zanedlouho své desky u Čurbyho i vydávají. Mnozí si jistě vzpomenete na poněkud svéráznou prezentaci těchto australských frajírků v červenci před dvěma lety, která byla zakončena vrhnutím pivního kelímku plného moči do publika.

Vím, že to s recenzí souvisí jen pramálo, nicméně mi tímto svým počínáním BLOOD DUSTER k srdci příliš nepřirostli, a tak jsem možná zpočátku přistupoval i k jejich nové nahrávce. Tu zdobí velice povedené grafické zpracování. Od ztvárnění obalu až po fotky v bookletu CD se jedná o velice příjemný vizuální zážitek. Stylizace skupiny do rolí ozbrojených pouličních gangsterů má šmrncovní provedení a jde ruku v ruce s hudební náplní disků. Dílo je rozděleno na dvě řekněme tematické části. V té první, pro kapelu netradiční, si BLOOD DUSTER vyzkoušeli hoblování starého dobrého rock ’n’ rollu, což jim jde překvapivě dobře. Z několika průhledných avšak úderných a lehce zapamatovatelných riffů poskládané skladby mají správný drive, energii a v neposledním řádně i přesvědčivý nadhled. Reinkarnace starých dobrých punkových motivů jde australským až překvapivě k duhu a časem zjistíte, že se od jejich standardní tvorby až tolik neliší. To si plně uvědomíte po poslechnutí závěrečného kousku prvního disku – táborákového popěvku „The Night They Burned Old Emo Down“ a následném zasunutí druhého disku do přehrávače. Druhá polovina „díla“ je tvořena již klasickou BLOOD DUSTER rubanicí nesoucí se plně v intencích jejich lehce ironického grindu. Právě ta v tomto případě slouží jako důkaz faktu, že jejich grind nemá zas tak úplně daleko k brutálněji pojatému punku. I v tomto případě platí, že nahrávka odsýpá svižně a plynule a v rámci žánru v zásadě nemá vážnějších nedostatků. Zároveň však na druhou stranu ani nemá příliš mnoho výrazných a palec nahoru zvedajících míst. Všechno je tak nějak standardní, se sázkou na jistotu a bez odvahy z takto dobře vyjetých kolejí vybočit. Samozřejmě, že v mnoha případech je i tohle důvodem k maximální spokojenosti. Ono v konečném důsledku ani provedení „Lyden Nå“ nedává příliš mnoho příčin k nespokojenému prskání, ale mám-li mluvit sám za sebe, tak já osobně od BLOOD DUSTER čekal trošku odvážnější „show“ než jen, byť jinak velice solidní, přehrávání žánrových standardů.

PS: Album má dokonce i třetí část, která však není součástí recenzovaných disků. Je však volně k dispozici na domovské stránce kapely. www.bloodduster.com