Dámy a pánové, máte rádi avantgardu? … Ano pane. Vím, že je to hloupá otázka. Ale přesto se ptám – máte? Cože? Vy se na něco ptáte mě? Co je to vlastně ta avantgarda? Vy to nevíte? Aha, počkejte chvilinku, juknu do svého slovníčku cizích slov, …moment… tak českým ekvivalentem tohoto v kulturních kruzích a hlavně undergroundu (cože je to vlastně ten underground?) hojně zneužívaného slova je „vedoucí skupina“ nebo „předvoj“. Tedy předvoj. Ale čeho? Uměleckého stylu, trendu? Asi tak. Teď už možná tak trochu tušíme, co to je – tak ještě jednou. Máte ji rádi, tuhle avantgardu? Á, támhle se nám někdo hlásí! Jmenujete se? Václav, výborně – takže tamten vlasatý a vousatý jinoch ji má rád. A Václave, proč Vy ji vlastně máte rád? Tak teď jsme Vás asi trošku zaskočili, co? Mno, vidíme, že se nám Václav zamyslel, tak ho necháme chvilku dumat a my se pojďme věnovat albu, které tak trochu avantgardní je. Neočekávejte ale nezničitelné vojsko drancující umělecké směry za tímto předvojem. Oni spíš budou vždy průkopníky… Průkopníky, za kterými nikdo nejde. O kom je řeč? O průzkumné umělecké jednotce, která záškodnicky kontaminovala komorní hudbu. O fenoménu zvaném METAMORPHOSIS.

Člověk si při poslechu této hudby vybaví malý divadelní klub, do něhož ústí foyer, kterým se táhne vůně dýmkového tabáku a silné turecké kávy. Jako by posluchač přímo seděl v sedačce a cítil ono komorní umělecké fluidum, které mu hravými prstíky masíruje krk. Jako by Kafkovu povídku někdo přepsal na notový papír. Oproti devětadevadesátkovému „Contaminated Chamber Music“ je následovník mnohem méně uzpívaný, což je jedině dobře. Pokud se zpívá, tak se tak děje, krom jediné anglicky otextované skladby („Expedition“), v turečtině, což celé album zajímavě koření. Více prostoru dostávají epické instrumentální plochy vyprávějící hudební příběhy, a to aniž by obsahová stránka ztratila na plnohodnotnosti. Oproti minulosti je cítit určité zklidnění vod, po kterých METAMORPHOSIS plují, ale rozhodně se tak neděje na úkor jejich aranžérského rukopisu, ten je zachován a jako štíhlá vkusná jachta s ostrou přídí si razí svoji vlastní cestu hudebním oceánem. Barevné propletence oděné do temně sytých odstínů splétají opět jen čtyři strunné nástroje. Housle, violoncello, akustická a elektrická kytara. „Luff“ je až po okraj napěchované dějovostí a syrovou sdílností. Zvuk celého alba má své vlastní kouzlo. Až neuvěřitelně je zachován charakter jednotlivých nástrojů, při poslechu tohoto počinu cítíte šaramantní křivky ušlechtilých dřevěných kusů z mistrovské dílny. Jako byste se přímo dotýkali těl instrumentů. „Luff“ je již druhým albem, které vychází u ostrovního labelu Leo records, který pojímá hlavně alternativní jazzovou hudbu, a spolupráce s tímto vydavatelstvím skupině velmi svědčí. Nevtíravé, ale přesto podmanivé a jímavé melodie, komorně rebelantská příchuť, aranžérská epika a dotaženost – to jsou hlavní atributy aktuálního počinu „Luff“.

Tak co, Václave, už jste si to rozmyslel? Tak povídejte…