OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Karlovarský projekt UNNECESSARITY je chuťovkou hodnou zapamatování. Originální pejsko-kočičkový dortík sestavený z hardcorových korpusů, samplovaného šlehaného sněhu, progresivní náplně a najazzlých třešniček na vrchu je zajímavým oživením naší severozápadní hardcorové scény. „Exstasis 2007“ je poměrně ojedinělý úkaz v naší kotlince a nebál bych se v souvislosti s touto formací vytáhnout pojem, jakým je například COPROFAGO.
Z projektu, který byl kdys zasazen jako hybrid mezi samply a rockovou alternativou, vyrůstá drsný stvol posetý pestrými květy. Rytmika je místy až příliš ovlivněná legendou zvanou FEAR FACTORY – dvoušlapka celkem často povědomými nemilosrdnými nýty přibíjí kytarové zářezy, nad kterými se nese nasamplovaná plachta a hardcorový štěkot. Jenomže… Představte si, že do něčeho takového vlétne saxofon… No představte si to – máte? A představte si, že celá aranž náhle vpluje do tanečních temp, do toho přimíchejte trochu meshumetalových hran a celek obalte jemně jamajským konopným čmoudem a letní pohodičkou… UNNECESSARITY prostě jen tak nezastihnete odpočívající a přešlapující na jednom místě. Ne vždy výše popsané změny však do skladeb plně sednou, některé pasáže působí lehce překombinovaně. To se týká hlavně částí, kde se skladby lámou k žesťovým výstřelkům, ty jsou na „Exstasis 2007“ nesilnějším nositelem emoce a často jsou celkem bestiálně a obhrouble aranžérsky ohraničeny. Sotva vás karlovarští uloží do saxofonové kolébky, lehce pokolébají a Vám se najednou chce snít, už Vás zase vyhazují a nutí moshovat k hardcorovému pitu. Trochu více citu, pánové! Ještě víc mi však vadí sekané recitace s příchutí nu-metalové lascivnosti, které tu a tam nahrávku proříznou. Škoda. Škoda i melodických zpěvů, jež stojí na celkem vratkých základech. To jsou však asi jediné výtky, které lze v souvislosti s tímto materiálem nadhodit. Zvukové ošetření ze studia Mlejn mi odhaluje další ukazatel na zajímavé studio, v němž lze dosáhnout zvuku, který nepostrádá vlastní tvář, potřebný důraz a attack v daném žánru i řemeslnou zručnost. UNNECESSARITY natočili promosnímek, který, pevně doufám, je pouze předkrmem před albem, jenž může na naší scéně způsobit aktivitu se zvýšenou hodnotou na Richterově škále.
Experimentální hácéčko par excellence.
8 / 10
Zdeněk Šícho
- vokál, samply
Martin Petrilák
- kytara, samply
Jan Štěpánek
- baskytara
Petr Pilz
- bicí
1. Long Way
2. High-tech Machine Motive
3. Colapso Ilusion
4. Answers
5. Le loco poco
Exstasis (2007)
Mám toto cd skoro 3 roky a muzika na ňom je stále skvelá... Je to síce mierne napáchnuté Meshu-gitarami a FF rytmikou, ale tie zmeny a kombinácie "moderného" metalu so samplami a jazzovou trúbkou sú excelentné... Škoda že má materiál len 25 minút, takejto pochutiny by som zvládol aj viac...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.