OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zvyklo sa vravievať, že druhá doska je pre posúdenie kvality kapely rozhodujúca – ale to, aký posun dokázali vtlačiť do „Amanecer en Puerta Oscura“ donedávna anonymní Španieli ORTHODOX, sa často nevidí. Minuloročný debut „Gran Poder“ nastavil latku vysoko, no zdalo sa, že trio hudobníkov bez tvárí sa bude cítiť komfortne v škatuľke, ktorá zase až tak nová nebola. Na novinke však ORTHODOX preskakujú bariéry žánrových ohraničení a to, čo sa linie z reproduktorov, akoby nebol len zvuk.
Obraz vyprahnutého juhu Španielska v poludňajšom slnku: siesta, počas ktorej sa tempo života spomaľuje a čas tečie pomaly ako horúci asfalt v sevillských uliciach. Rigidné náboženské tradície, archaické a izolované, uzavreté sami do seba. „Amanecer en Puerta Oscura“ („Svitanie pri temnej bráne“) v sebe obsahuje plastický zážitok; napriek tomu, že hudobný základ je stále plus-mínus doometalový, hudba ORTHODOX pôsobí ako soundtrack. (Mimochodom, ďalším projektom kapely je spolupráca s oceňovaným tanečníkom flamenca Israelom Galvánom na tanečnom predstavení „Apocalipsis“.)
Už úvodná „Con sangre de quien te offenda“ poslucháča pevne usadí a vtiahne do svojho pestrého sveta. Riffy sa len tak-tak prevaľujú, ale miesto drásavého efektu à la KHANATE sa dostaví skôr pocit kľudu – zvlášť, keď sa pridá klarinet a všetko sa prehupne do úplne inej roviny. Toto nie je slovníková definícia žánru doom metal, ale jej názorná ilustrácia. ORTHODOX okrem pribratia netradičných nástrojov filigránsky pracujú s tempom a ovládajú umenie, ktoré je cudzie deväťdesiatimdeviatim percentám metalových spolkov – vedia, kam treba medzi noty umiestniť pomlčku. Pársekundové ticho, ktoré sa rozhostí v strede úvodnej skladby prekvapí len na prvé vypočutie – jeho rola je rovnaká, ako úloha všetkej tej hudby okolo. Trojica skladieb hneď za polovicou albumu – akustická titulná kompozícia s drumbľou(?), na ťažkom, drvivom piáne postavená „Puerta Osario“ a naväzujúca, „prevzdušnená“ a pomalá „Templos“, z ktorej dýchajú juhošpanielske folklórne ozveny – je ďalším dôkazom, že ORTHODOX sa naučili majstrovsky pracovať s náladami, zvukmi a ukázali v takto hrubej hudbe málo vídaný zmysel pre detaily, ktorými je aj napriek zdanlivej jednoduchosti „Amanecer en Puerta Oscura“ prešpikovaná. Nie je ťažké vychutnávať si akustické dozvuky nástrojov či iné jemné, potešiteľné drobnosti.
Tradičné piesne sú na prevažne inštrumentálnom albume len dve: v rýchlejšom tempe odsypaná „Solemne Triduo“ pripomenie predošlý album nielen exaltovaným spevom, ktorý je ďalším poznávacím znamením ORTHODOX (aj keď ním na „Amanecer en Puerta Oscura“ šetria). Záverečná, v kontexte albumu klasická doomová skladba „Parte II. Apogeum“ sa razantne odpichne od záveru štvrťhodinovej „Templos“, postavenom na brnkaní na kontrabas doprevádzanom akustickými nástrojmi. Koniec albumu sa tak opäť nesie na vlne drevného metalu v podobe, ako ho ORTHODOX exhumovali na „Gran Poder“ – i keď odér zvláštnosti a originality nemizne.
Netradičný pohľad na tradície, ktorému len málo chýba do dokonalosti. ORTHODOX sa týmto albumom definitívne etablovali ako skupina s potenciálom, v ktorého realizáciu pevne verím.
9,5 / 10
Ricardo Jimenéz Gómez
Marco Serrato Gallardo
B. Diaz Vera
+
Tavo Domínguez
- klarinet
Jaime García
- trúbka
1. Con sangre de quien te ofenda
2. Mesto, rigido e ceremoniale
3. Solemne Triduo
4. Amancerer en Puerta Oscura
5. Puerta Osario
6. Templos
7. Parte II. Apogeum
Matse Avatar (2010)
Sentencia (2009)
Four Burials (split) (2008)
Amanecer en Puerta Oscura (2007)
Gran Poder (2006)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Alone Records / Southern Lord
Stopáž: 48:50
Produkce: Alfonso Espadero a ORTHODOX
Studio: Sputnik
Obal a design: Seldon Hunt (www.seldonhunt.com)
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.