OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
DARK GAMBALLE za sebou mají pěkný lán cesty, který čítá metalovou ornici, časy exotických gambalských oáz a v poslední fázi velmi pohledné a atraktivní „novometalové“ destinace, které, zdá se, přinesly vyškovským zasloužený průlom a zásadnější pozornost na české hudební scéně. Možná se někomu nelíbí, že se v posledních místech pobytu už nemluví šlakovitou gambalštinou a že se používá prostředků obecně přístupnějších širší posluchačské obci, ale faktem zůstává, že DARK GAMBALLE na poli metalového mainstreamu představují seskupení originální a po čertech kvalitní. A jak že to chlapcům bude muzicírovat z DVD kotouče?
Inu, skvěle, jak také jinak. Tahle kapela je zrozená pro živé hraní a set z vyškovského klubu Bombastic tomu dává jednoznačně za pravdu. Solidní divácká kulisa sledovala 6.7.2007 víc než hodinový set, sestavený z klíčových skladeb posledního období kapely (tedy z vynikajících desek „Superstar“ a „Bonboniera“), doplněné o ukázky z éry tajemné gambalštiny (flétnou doprovázená „Xumeryilaz“ skutečně zní jak z jiného hudebního světa) a „přechodové“ řadovky „Merizo Nanen“. Její v mateřštině textované kousky zastupují v playlistu „Plochy ze dvou skel“ a nepostradatelná strhující hitovka „Můry“ – skladby nepochybně předznamenávající svým pojetím moderní éru Darků.
Tedy éru úderných kytar, výborných textů a chytlavých melodických refrénů. DARK GAMBALLE se nechali vyprovázet gramofonovým čarodějem Nastym a to dodává jejich živému projevu ještě více rafinovanosti a dravého náboje, který je přiřazuje k tomu nejlepšímu z české nu-metalové scény. Je příjemné, že narozdíl od žánrově podobně inklinujících kapel působí vyškovští hodně civilním a neafektovaným dojmem, nedočkáme se siláckých gest a připitomělých průpovídek, celý koncert plyne bez zádrhelů a i doprovodná show je hodně umírněná (žádné igelity atd.). Zůstane tak u kontaktních čoček, rohatého klóbrcu a boxerských (?) omotávek na těle 10, Spajsiho pomalovaného obličeje a děravého trička, světla z ultrafialového spektra a, co je nejdůležitější, hudby. Pokud nečekáte od DARK GAMBALLE okázalý vizuální lunapark, ale jen a pouze dobře interpretované skladby, nemůžete být zklamáni. Sice to vše působí jaksi komorním, všedním a neokázalým dojmem, ale z mého pohledu je to jen a jen ku prospěchu věci.
Technická stránka? Solidní. Pochopil-li jsem správně, bralo se to na tři kamery, které snímají až na malé nedoostřené a přesvícené výjimky smysluplné celky i detaily. Střih je takový neurážející, na pár místech výborně dynamizuje zvuk. Ten patří k velkým zbraním „Běhu na dlouhou trať“, ačkoli je hodně vymakaný a plastický, neubírá záznamu na živosti. 10 a jeho pěvecký projev se mi místy zdá být maličko upozaděný, ale to lze jen sotva považovat za výraznější chybu. Zkrátka podpůrné prostředky technického charakteru jen dotvářejí velmi dobrý dojem z projevu kapely a tak to má být, soudruzi, tak je to správné, jak říkávali valcíři od Třince.
Bonusová sekce je poměrně příjemná, od pěkných fotogalerií, přes čtyři zastavení vývoje DARK GAMBALLE ve světě klipu (a je to skutečně chvályhodný vývoj) až po krátký dokument, který je spíš zábavnou ptákovinou na okraj. Celkově pozitivní dojem z DVD jen podtrhuje příjemný vizuální design bookletu i menu. Tady není co řešit. Jste-li fanoušky kapely, je to jasná vánoční volba do sbírky.
Omluvte prosím nízkou kvalitu snapshotů, způsobenou použitým programem.
Velmi uvolněný a profesionální běh, doplněný pěknými bonusy. Vyškovští opět bodují.
8 / 10
10
- vokály
Tom
- bassynťák, bassvokál, orgány a klávesy
Gothysh
- bicí
Majkl
- kytara
Spajsi
- kytara
Jaykay
- světla, fotky atd.
<b>Hosté:</b>
Hedvérie
- flétna
Nasty
- gramofony
1. Tam dole pod kanálem
2. Oni
3. Dráha
4. Tryskáč
5. Krystaly
6. V horách
7. Sprint
8. Strýček Sam
9. Zlatonoš
10. Můry
11. Xumeryilaz
12. In-Flagranti
13. Plochy ze dvou skel
14. Běh na dlouhou trať
15. Baletky v hlavě
16. Zubatá
Hluboký nádech (2018)
Panoptikaria (2015)
Zatím dobrý (2013)
Pochyby (2010)
Perpetuum Gamballe (2008)
Běh na dlouhou trať (DVD) (2007)
Bonboniéra (2006)
Superstar (2004)
Merizo Nanen (2002)
Robotory (2000)
Dark Gamballe (1998)
Under The Botton (1996)
Zyezn Gamballe & Mental World (1994)
Sex´N´Death (1992)
Zlá krev (demo) (1991)
Vydáno: 2007
Stopáž: 102 min.
Specifikace (na DVD nejsou uvedeny, takže hádám :o))
Obraz: 16:9
Zvuk: Dolby Digital 5.1
Bonusy: dokument, klipy ("Strange Pain", "Můry", "Baletky v hlavě", "Tryskáč"), fotogalerie
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.