OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Všetko zlé je na niečo dobré. Keď bola Tarja Turunen pomerne necitlivým spôsobom odídená z radov fínskych superstars NIGHTWISH, len veľkí optimisti videli jej budúcnosť v ružových farbách. Obavy len potvrdili riadne neisté prvé kroky na sólovej dráhe s obskúrnymi vianočnými pesničkami. Iba pár mesiacov po výbornom kúsku "Dark Passion Play" od NIGHTWISH však prišla hudobná odpoveď od bývalej frontwoman v podobe debutového albumu. A zrazu je všetko inak.
"My Winter Storm" je svojím spôsobom dokonalé dielo - minimálne čo sa týka marketingu a správneho zamerania na cieľovú skupinu zákazníkov. Je samozrejmé, že bývalá speváčka NIGHTWISH má výrazný komerčný potenciál. Prekvapujúce je, že až takýto. Kolos Universal Music ako zastrešenie celého projektu, veľký symfonický orchester, množstvo vynikajúcich muzikantov (basgitarová legenda Doug Wimbish ako čerešnička na torte), nahrávanie a kompletizácia diela v podstate po celom svete - Tarja má podľa všetkého za sebou výborný manažment a ľudí, ktorí jej veria. Po umeleckej stránke ich dôveru rozhodne nesklamala, na komerčné výstupy si budeme musieť nejakú tú chvíľku počkať.
Metalová diva so školeným sopránom vraj vyberala zo stoviek možných spolupracovníkov z radov skladateľov. S niektorými sa dohodla ihneď, ako mala možnosť počuť ich nápady, iní dopĺňali výslednú zvukovú skladačku postupne. V spolupráci s producentom Danielom Presleym sa podarilo optimálne skĺbiť nemalé očakávania fanúšikov NIGHTWISH s hudobným výrazivom, ktoré by Tarju definovalo úplne nanovo, no zároveň neposúvalo príliš ďaleko od pôvodného symfo-gothic-metalového prístavu. Ako správne spomína kolega Louis, Tuomas Holopainen je len jeden. Plachetnica s nápisom "My Winter Storm" sa preto veľmi múdro iba v niekoľkých momentoch ladne obtrie o koralové útesy klávesového mága, aby väčšinu času plávala vo vodách naoko nových a neprebádaných, no v skutočnosti až dôverne známych. "Najtvyšovky" ako výborný singel "I Walk Alone", podmanivá "My Little Phoenix" či parádne vypaľovačky "Die Alive" a "Ciarán´s Well" sa vkusne striedajú s hudbou spadajúcou v podstate do kategórie filmových soundtrackov ("Sing For Me", "Oasis", "Our Great Divide", "Minor Heaven"). Odkazy na slávneho filmového skladateľa Hansa Zimmera, v štúdiách ktorého sa album "My Winter Storm" z veľkej časti pripravoval, sú tak logickým vyústením celého tvorivého procesu.
Všetko zlé je na niečo dobré. Fanúšikovia NIGHTWISH dostali v roku 2007 dve dlhohrajúce (v oboch prípadoch naozaj veľmi dlho) štúdiové nahrávky. Jednu fantastickú a jednu výbornú. Čo viac si môžeme priať? A aby som nezabudol, cover "Poison" od pána Coopera sa naozaj podaril. Prekvapujúce. Ako celá doska "My Winter Storm".
Ak to máte radi príjemne romantické, oddychovo melodické, decentne gýčové a ľahko do metalu, gotiky a filmovej hudby šmrncnuté, ste na správnej adrese.
7,5 / 10
Tarja Turunen
- spev
Earl Harvin
- bicie
Doug Wimbish
- basgitara
Alex Scholpp
- elektrická gitara
Torsten Stenzel
- klávesy a programovanie
Martin Tillman
- violončelo a elektrické violončelo
Kiko Loureiro
- akustická gitara
Izumi Kawakatsu
- piano
Lili Haydin
- viola
1. Ite, Missa Est
2. I Walk Alone
3. Lost Northern Star
4. Seeking For Reign
5. The Reign
6. The Escape Of The Doll
7. My Little Phoenix
8. Boy And The Ghost
9. Sing For Me
10. Oasis
11. Poison
12. Our Great Divide
13. Sunset
14. Damned And Divine
15. Die Alive
16. Minor Heaven
17. Ciarán´s Well
18. Calling Grace
My Winter Storm (2007)
Henkäys Ikuisuudesta (2006)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Universal Music
Stopáž: 60:56
Produkce: Daniel Presley
Opravdu je nutné aby tým skladatelů a stylistů pracně vymodelovával tuto iluzi "zimní královny" a zvlášť z někoho, kdo nemůže mít jakéhokoliv povědomí o skládání rockových skladeb? Protože kdyby jej Tarja někdy měla, nikdy by nedopustila prezentaci takovéto hrůzy jakou obnáší její album. Neuvěřitelný prefabrikát a kýč, u něhož byla cílová fanouškovská skupina dávno známá a to ještě předtím než byla vůbec napsána první skladba. Naprosto prázdné album bez sebe menšího záchvěvu čerstvého vzduchu a osobnostní invence.
„Dark Passion Play“ hodilo rukavici a všeobecně se čekalo („Henkäys Ikuisuudesta“ do toho z logických důvodů nepočítaje), co s ní provede Tarja. Spolehlivě odhadnout se to dopředu nedalo (i když bylo pochopitelně možno tipovat, že zatímco NIGHTWISH si bez Tarji lehce poradí, osamocená sněžná slavice to bude mít přece jen těžší), a když nakonec poslední NIGHTWISH „jen“ přešlápli na místě, pohrával jsem si dokonce s troufalou myšlenkou, podle níž by Tarja klidně mohla své bývalé chlebodárce trumfnout. Nestalo se však, a to z jednoho prostého důvodu – Tuomas Holopainen je prostě jen jeden. A byť to na některých místech „My Winter Storm“ vypadá, že i jemu se lze dostat na kobylku (famózní singl „I Walk Alone“, „Lost Northern Star“, „My Little Phoenix“, „Damned And Divine“, „Sign For Me“ a „Die Alive“), není tomu tak. Album jako celek, mnohdy až příliš zahleděný do sebe a do své hlavní protagonistky, se místy zbytečně utápí v pomalých, snových a nejednoznačných náladách, a to mu zkrátka v ničem nepřidá. Svoji hodnotu však Tarjina novinka i přesto má (mimochodem, Cooperova „Poison“ je skvěle odvedenou cover verzí) a bez zajímavosti určitě není ani cena 250,- Kč za CD ve speciální východní/česko-slovenské verzi „pro sociálně slabší“, ošizená o texty a s jednoduchým dvojstránkovým bookletem.
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.