OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Když se řekne MARTYRIUM CHRISTI, většině z vás pravděpodobně vytane na mysli sousloví „kontroverzní kapela“. Nejde tak ani o hudbu samotnou, jež se ostatně nese plně v intencích standardního BDM, ale spíše o ofenzivní protikřesťanskou filozofii, kterou kdyňský spolek šíří od svých tvůrčích počátků. Častokrát jsem na jejich adresu zaslechl něco o „českých DEICIDE“, ovšem to dnes již zdaleka neplatí, tedy pokud zrovna nestudujete spisky v bookletu, které snad mohou partu okolo Glena Bentona určitým způsobem upomínat. Po produkční stránce však vliv výše uvedené US legendy dokonale vybledl, na rozdíl od předešlé desky „Reward“ (2001), kde jsou postupy floridských „neznabohů“ celkem jasně čitelné.
Zdá se, že MARTYRIUM CHRISTI konečně našli ustálenou sestavu, po šesti letech pauzírování totiž nahrávají ve stejném složení i svou druhou dlouhohrající desku. Jen tak pro informaci dodávám, že kapela byla založena již před dlouhými třinácti roky, leč první etapa její existence mnoho hmatatelných výsledků nepřinesla, zato byla orámována celou řadou nejrůznějších problémů, nekonečnými personálními opletačkami počínaje a vykradenou zkušebnou konče. Momentálně je ale vše v naprostém pořádku, MARTYRIUM CHRISTI znovu nalezli ztracenou pohodu a vydávají své druhé album „We Will Kill… For You!“.
Aktuální materiál snese v kontextu domácí scény i ta nejpřísnější měřítka, nicméně v porovnání se zahraniční produkcí stále tak trochu pokulhává. Jistý nedostatek vane z domažlického studia Franz Kavkaz, kde se sice podařilo vytvořit zvuk dostatečně čitelný, leč na druhou stranu i méně důrazný a agresivní. Vzhledem k žánru, který MARTYRIUM CHRISTI hrají a vzhledem k veličinám, které citují (CANNIBAL CORPSE, VADER, KATAKLYSM nebo staré GOD DETHRONED), by si jistě zasloužili obhroublejší a drtivější vyznění. Na albu participovala hned trojice vokalistů, což by mělo samo o sobě zaručovat velký plus pro variabilitu materiálu (vzpomeňme, jak s touto zbraní dokázali naložit třeba NILE), ovšem úplně se tak nestalo, neb hlasivky všech třech zúčastěných vibrují v podobných hladinách (jisté náznaky vokální diverzity jsou znát snad jen v „Publicity Campaign“). Tolik tedy výhrady, nyní je na čase podívat se na „We Will Kill… For You!“ také z pozitivní strany barikády. Palec nahoru sklízí sehranost kvarteta (roky společného trápení ve zkušebně a na koncertních pódiích sklidily své ovoce) i velmi slušná instrumentální vyspělost jeho členů. BDM v podání MARTYRIUM CHRISTI je zahraný s lehkostí, často mění nálady (dvojnásobná škoda uniformních vokálů!) a osvěžuje finální dojem tu příjemnou melodickou linkou, tu krátce střiženým sólem a tu zas techničtěji pojatým riffem (slyš zejména závěrečnou „Shame To Heart Of Europe“, nejpřesvědčivější kousek kolekce). Kdyňská čtyřka se rozhodla k nové desce natočit i videoklip, konkrétně pak ke skladbě „God, Bless To My Killing“. Jak to všechno dopadlo můžete posoudit na stránkách Youtube či přímo na domovském webu kapely.
Poslední věcí, ke které se chci vyjádřit, je booklet, mimochodem odfláknutý až mě jímá hrůza. Nemám na mysli stránku grafickou, koneckonců plně korespondující s filozofií MARTYRIUM CHRISTI, ale stránku textovou. Dobrá, spisky z pera Dana Bílého se ještě akceptovat dají, mnohem horší je to však s těmi od Karla Tomáška. Podotýkám, že trnem v oku je mi bídná úroveň angličtiny, nikoli silně protikřesťanská tématika textů. Vůbec tady nechci mentorovat a poučovat, jen mi přijde diletantské vydat po šesti letech příprav novou desku a pak ji doslova „zazdít“ celou sadou naprosto zbytečných gramatických chyb a ještě zbytečnějších překlepů. To ale jen tak na okraj, album samozřejmě nesoudím dle bookletu ale dle hudebního obsahu, který je bez nejmenších diskusí nadprůměrný.
MARTYRIUM CHRISTI nahráli jednu z nejlepších desek roku 2007, co se tuzemského BDM týče.
7 / 10
Karel Tomášek
- kytara, zpěv
Petr Kalčík
- kytara, zpěv
Pavel Jurek
- baskytara, zpěv
Martin Krč
- zpěv
1. Infested Land
2. Publicity Campaign
3. God, Bless To My Killing
4. Manipulation
5. Human Misery
6. God Of Death
7. It Was Devil
8. Real Hell
9. Shame To Heart Of Europe
Vydáno: 2007
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 31:57
Distribuce: Nice To Eat You Records
Kontakt: Dan Bílý, Nýrsko 721, 340 22
Bomba
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.