...živě mne na Nuclear Stormu rozhodně nezklamali, a ani jejich nové CD mi nezpůsobilo ránu na duši. Zrychlili, zdivočeli a i technicky nechali Iniquity své předchozí dílko kus za sebou. Grime není lepší či horší – je to prostě trochu jiné, ale návazné pokračování Five Across...
Nové songy mají možná výraznější nosné pasáže, najdete tu víc kytarových sól, své místo pro technické kudrlinky si v té divočině najde i basa... a rozhodně si povšimnete silové, ale poměrně technické a především pekelně rychlé hry bicmena Jespera. Posun v instrumentálních kvalitách je zřejmý, navíc k přehlednosti přispívá i povedený zvuk z dílny Jacoba Hansena, což je poměrně zvučné jméno. A o čem že je Grime?

No, popravdě řečeno – Grime je „jen“ dalších pár veselých písniček o smrti. Opět se tu projevily stahy trávícího ústrojí autorského dua Haarlow/Fagerlind (guit/vox; bg) a jejich básnická střeva vytlačila osm vydařených textů, které jsou nejen „deathmetalové“, ale hýří i povedenými obraty a verši, nezřídka poměrně sarkastickými... Příkladem budiž třeba začátek The Bullet Breath: „Fuck The World is what he said and the bullet went through his head... etc.“ Obzvlášť se mi líbí pohled na frontu první světové války, konkrétně na boje na Sommě, v závěrečném kousku Poets Of The Trench. Na téhle desce najdete i pěkně vystavěné pomalé pasáže, které dobře zapadají do stavby textu... (třeba v Border Into Shadow). A protože jsem zatím jen chválil, neodpustím si sice zbytečné, ale procítěné rejpnutí – už na minulé desce měli Iniquity prapodivný obal. Ale aspoň korespondoval s názvem desky. Obal na Grime mi nejen k desce nesedí, ale navíc je ještě hnusný... Já mám sice koláže rád, ale tahle se mi prostě nelíbí (viz obrázek). To ale nemění nic na tom, že Grime je hodně povedená deska a jestli chcete škatulkovat a hledat nějaké vzory a špičky „evropského deathmetalu“, tak si poslužte – zde jest Grime!