OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Nikdy jsem nepatřil k velikým příznivcům, natož znalcům tvorby finských THIS EMPTY FLOW, ale když jsem se dozvěděl o existenci jejich pohrobků, nebo lépe řečeno projektu, ve kterém působí jeden z jejich bývalých členů - Jori Sjöroos, bylo potřeba zbystřit smysly a zaměřit svoji pozornost směr Turku. Nejlákavější bylo především očekávání neochoty hlavní persóny nějakým radikálním způsobem se vzdát typické melancholie, kterou byla tvorba THIS EMPTY FLOW prodchnutá.
MAGENTA SKYCODE (pojmenovaní stejně, jako stěžejní album THIS EMPTY FLOW z roku 1996) jdou na to ještě přímočařejším a, nebojme se toho pojmu, i nasládlejším způsobem. Album „IIIII“, které vyšlo v březnu minulého roku je plné příjemných kytarových písní odkazujících hluboko do let osmdesátých, tedy do zlaté éry žánrů jako jsou shoegaze, synth pop anebo indie rock (ačkoliv ten se na opravdové výsluní dostává přeci jen až v další dekádě). Posmutnělé a zasněné nálady, které možná na prvních poslech působí lehce prvoplánově, však po pečlivém prozkoumání v ústech, putují pak až s neuvěřitelnou lehkostí do žaludku. Lehce zapamatovatelné a slastně podmanivé melodie zdobí snad všechny z desítky skladeb. Inspirace staršími nahrávkami THE CURE, která byla jasně rozpoznatelná už ve tvorbě THIS EMPTY FLOW, je ke slyšení i zde, a to jak ve formě velice typicky ozvučených kytar, tak především díky některým skladbám. Přestože deska začne pomalou a i na poměry THIS EMPTY FLOW posmutnělou písní „Hands Burn“, její dva svižní následovníci svým rozpustilým optimismem ponejvíce připomenou právě Roberta Smithe a jeho bandu.
„IIIII“ však naštěstí není žádnou okázalou sbírkou depresivních popěvků. Melancholie, tak, jak ji presentují tito Finové, není bezvýchodiskovým smutkem, ale spíše jen dílčím stavem, kterým si z času na čas procházíme každý, a musím uznat, že v jejich provedení je toto rozjímání velice příjemným prožitkem. Jsou to přesně zhudebněné ty okamžiky, kdy z okna svého bytu pozorujete dešťové kapky dopadající na okenní okapy, kdy nechcete s nikým mluvit a s radostí za sebou zabouchnete dveře, kdy … Ne, samozřejmě, že THE MAGENTA SKYCODE sotva přinášejí něco neotřelého a neslyšeného a nepochybně je i v jejich žánru dostatek kvalitnějších nahrávek, ovšem já si jen těžko pomáhám od pocitu naprosté spokojenosti, kterým mě recenzované album naplnilo. Navíc mě dokázalo přesvědčit o své často opakovatelné použitelnosti, takže o nějaké rychlé ztrátě kouzla nemůže být ani řeči.
Nebál bych se „IIIII“ nazvat klenotem. Klenotem, který možná nezáří světlem nejjasnějším a který možná při prvním pohledu budí dojem řemeslníkovy práce s cílem na okamžitý prvotní efekt. Ten se sice dostavuje, ale naštěstí i po něm je stále co objevovat, vychutnávat a užívat. Mám rád desky s trvalou hodnotou.
Jemná a vkusná kytarová muzika, která potěší především melancholické duše a milovníky toho dobrého, co v hudbě přinesly osmdesátá léta. MAGENTA SKYCODE na svém prvním albu opakovaně nabízejí velice příjemný poslech.
8 / 10
Jori Sjöroos
- zpěv, kytara
Tomi Mäkilä
- klávesy
Niko Kivikangas
- bicí a perkuse
Henry Ojala
- kytara
Kalle Taivainen
- basa
1. Hands Burn
2. People
3. Compassion
4. Open Air
5. Pleasure Of Love
6. I Know You're Sleeping With Your Dolls
7. Go Outside Again
8. Luvher Oh Hater
9. Red Eyes
10. This Empty Crow
We Will Be Warm (EP) (2013)
Relief (2010)
We're Going to Climb / Escaping Outdoors (7") (2009)
IIIII (2006)
Compassion (EP) (2005)
Aj napriek faktu, že minulosť, hudobná i vizuálna štylizácia kapely je úplne mimo mňa, recenzovaný album si ma zvláštnym spôsobom získal. Určite je to aj pohodovou atmosférou i zaujímavými kompozíciami, ktorých kvalita vypláva na povrch až po čase. Vnímam to ako príjemnú podmanivú pohodovku, ktorú si dávam kedykoľvek, keď potrebujem vypnúť, čo je neohodniteľným plusom.
tož trochu slabší odvar TEF, ale jinak pohodovka..
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.