OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Spletité příběhy řecké mytologie praví, že Kronos byl jedním z dvanácti potomků, tzv. Titánů, které spolu zplodili Gaia a Úranos (podle jiné verze byl však synem Euronymé a hada Ofióna). Matka i božské ratolesti se však místo lásky dočkaly ze strany hlavy rodiny jen nenávisti a opovržení. Přítrž tomuto jednání učinil právě Kronos, který s pomocí své matky Gaii a ostrého srpu z pazourku zbavil Úrana ve spánku jeho mužství a tím i vlády nad světem. Tolik tedy veselá historka z oblohy nad Akropolí, od teď už se budeme věnovat věcem o poznání vážnějším, konkrétně pak zabrousíme o několik stovek kilometrů na severozápad, rovnou do země galského kohouta.
Francouzská extrémní scéna nejsou jen eklektičtí hračičkové typu CARNIVAL IN COAL či GROTESQUE THROUGH INCOHERENCE nebo moderní spolky jako HACRIDE, GOJIRA či SCARVE ale i brutální deathmetalové kapely disponující znatelným techno potenciálem. Pod modrobíločervenou trikolórou a s Marseillaisou na rtech totiž začínají stále více diktovat tempo třeba takoví GORYPTIC (letos slušná deska „From Blast To Collapse“), GOROD (to samé, akorát pod visačkou „Leading Vision“), RECUEIL MORBIDE, BENIGHTED nebo skupina, která je hlavním tématem dnešního článku - KRONOS. Kvinteto z Thaon-les-Vosges rozhodně není v našich podmínkách zcela neznámým pojmem, zejména pak návštěvníci festivalu Obscene Extreme 2005 jistě pokývají hlavou na znamení souhlasu.
Činorodí Francouzi toho minulý rok zvládli skutečně hodně, kromě vydání svého třetího řadového alba „The Hellenic Terror“ stihli realizovat i vskutku reprezentativní přestup, konkrétně pak opustili řady Xtreem Music a přesídlili rovnou do elitní společnosti Neurotic Records (prominentní label ihned stanovil vydání čtvrtého alba na rok 2009). Zájem holandského vydavatelství už sám o sobě dostatečně napovídá, na jakou notu to hodlají KRONOS vlastně zabrnkat. Samozřejmě, hlavním oborem francouzských mytologů je BDM, ovšem jedním dechem je třeba dodat, že s patrným technickým vkladem. KRONOS však vedle přímočarých vysokorychlostních ataků a složitějších rytmů zvládají i přívětivější polohy, ostatně ani není divu, vždyť tahle kapela původně začínala jako powermetalová (hlavně na debutu „Titan´s Awakening“ je to skutečně znát). Od té doby ale uplynulo mnoho vody, melodické linky dnes už hlavní roli nehrají, spíše na sebe berou funkci potřebného zpestřujícího prvku. Podobnou úlohu zastává i backing vokál baskytaristy Thomase Viela, skvěle doplňující klasický hrubozrnný growl v podání frontmana Christopha Gérardina. Vielův zpěv můžeme s kapkou tolerance charakterizovat jako blackově zabarvený, ovšem to je jediný styčný bod, který KRONOS s BM mají, žádné divoké fúze po vzoru VILE (pochopitelně mám na mysli jejich zatím poslední desku „A New Age Of Chaos“) se rozhodně nekonají.
KRONOS si na svém třetím albu dokázali bez problému udržet statut kapely na vzestupu, zkomplikovali strukturu skladeb, sešlápli rychlostní pedál až k zemi a to všechno navíc vyšperkovali skutečně reprezentativním zvukovým kabátcem (jaký rozdíl oproti zastřenému předchůdci „Colossal Titan Strife“). Velkým plusem „The Hellenic Terror“ je i textová stránka, klestící si cestu napříč kouzelnými příběhy řecké mytologie. Je skutečně příjemné listovat graficky krásně zpracovaným bookletem a namísto vyčpělých gore slátanin nacházet historky o Kyklopech, Kerberovi nebo Medúze. Nejen díky tomu máte pocit, že v rukou nedržíte pouze jednu z mnoha obyčejných desek.
Jeden z nejvíce reprezentativních exemplářů francouzské BDM scény.
8 / 10
Christophe Gérardin
- zpěv
Richard Chuat
- kytara
Jerome Grammaire
- kytara
Thomas Viel
- baskytara, zpěv
Michaël Saccoman
- bicí
1. The Road Of Salvation...
2. Bringers Of Disorder
3. ...Until The End Of Time
4. Suffocate The Ignorant
5. A Huge Cataclysm
6. Tricephallic Hellkeeper
7. Petrifying Beauty Part 1. Divine Vengeance
8. Petrifying Beauty Part 2. The Murderous Reflection
9. Ouranian Cyclops
10. Maze Of Oblivion
Arisen New Era (2015)
The Hellenic Terror (2007)
Colossal Titan Strife (2004)
Titan's Awakening (2001)
Promo 2000 (split s NONE DIVINE) (2000)
Outrance (demo) (1997)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Xtreem Music
Stopáž: 36:37
Produkce: Wojtek Wieslawski, Slawek Wieslawski
Studio: Studio Hertz (Bialystock, Poland)
Kontakt: Michaël Saccoman, 31 Voye d'Ilet, 88 150 Thaon-les-Vosges, France
Vyborny technicky BDM
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.