KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Právě tohle album se pro mnohé současné fanoušky tvrdších metalových odvětví stalo na sklonku předchozího věku dokonalým synonymem kvality. A to nejen v diskografii těchto legendárních Kaliforňanů, ale kvality v metalu všeobecně. Všichni členové TESTAMENT se totiž do práce na „The Gathering“ vrhli s velkým nadšením a po předchozím zuřivém záseku „Demonic“, který vykazoval podstatně větší příklon k brutalitě a death metalovým vlivům, chtěli přijít zejména s materiálem, který by co nejreprezentativněji spojil všechny přednosti jejich dosavadní tvorby, a to ať už šlo o jejich pověstné ohněm nabité melodie, stojící na sytém projevu Chucka Billyho, tak natlakované riffy, které by sice svou formu čerpaly z thrashové minulosti, avšak jejich vyznění by bylo zcela v režii vyznavače moderního hutného soundu – dnes již slovutného zvukosochaře Andyho Sneapa.
Dost možná jedna z nejsilnějších metalových sestav konce devadesátých let minulého století stvořila album, jež působilo na tehdejší scéně jako monstrum, pro které nebylo problémem získat si respekt pouhým vyslovením jeho názvu. „The Gathering“ opěvovala jak odborná kritika, tak hordy nových metalových fans, příslušících k nové obrozenecké generaci, která se zejména na Starém kontinentě vyklubala v průběhu uplynulých tří sezón. Ale nejdřív všechno pěkně po pořádku. Poslední mohykáni ze základní sestavy TESTAMENT, té která nahrála jejich prvních pět alb (ty do dnes platí za komerčně úspěšnější) - Chuck Billy a Eric Peterson, vybudovali na sklonku roku 1998 z TESTAMENT doslova „all stars team“. Spojili se totiž se zkušeným bombardérem Davem Lombardem, kytarovým světoběžníkem Jamesem Murphym a baskytarovou legendou Stevem DiGiorgiem. Záliba všech hvězd v hutnějších metalových odnožích předem značila, že se oproti „Demonic“ nic z tvrdosti slevovat nebude a zároveň, že bude materiál blíže k jejich starým klasikám, protože mít ve svých řadách klenot kalibru Chuckova hlasu a soustředit se jen na brutalitu by byla opravdu velká škoda. Takže právě Chuck Billy zde doslova exceluje v neobvykle široké paletě hlasových poloh. Samotné album je pak nejen díky tomu, ale zejména díky vynikajícím výkonům všech zúčastněných, ale i obdivuhodné kompaktnosti všech skladeb, dokonalou ukázkou moderního metalového mistrovství, a to jak po stránce hráčské, skladatelské, zvukové i producentské.
V první polovině alba platí že co skladba, to odjištěná třaskavina. Vlna tsunami narvaná hitovým potenciálem (v metalovém měřítku samozřejmě) a prvotřídním skladatelským vkladem. Majestátní hymna „D.N.R.“ platí za jeden z nejlepších metalových otvíráků jaké znám, takže hned od prvních momentů jsou posluchači doslova vrženi do epicentra thrash metalového uragánu. Ostatně tahle píseň patří ještě dnes k základním pilířům živých představení TESTAMENT. Následuje několik skladeb, které nic z vysoko nastavené laťky neslevují. Druhá „Down For Life“ to do nás pumpuje v nejlepší možné tradici Petersonovy riffové školy. Zvuk je naprosto zabijácký, plný a průrazný. Odér zlověstnosti doslova prýští z každého tónu nahrávky, což stvrdí hned následující věc - tajemným intrem začínající „Eyes Of Wrath“. Z té se nakonec vyklube jedna z nejpozoruhodnějších položek diskografie TESTAMENT. Dodnes mám v hlavě moment, kdy jsem poprvé slyšel první věty jejího textu (ostře odeřvané rozjetým Chuckem), které se zde, díky své expresivitě, doslova zasekávají do mohutných groovy kytarových partů. Znamenitý konec zde obstará James Murphy v podobě plíživého kytarového sóla. „True Believer“ je skladbou řekněme hitovějšího zaměření a já jsem opravdu rád, že se zde nachází. Dává tudíž (při troše fantazie) vzpomenout na období výborného alba „The Ritual“. Rovněž „3 Days Of Darkness“ patří k zlatým hřebům. Takhle by se dalo pokračovat skladbu za skladbou. Druhá půlka přeci jen vykazuje více indicií směřujících k megabrutálnímu albovému předchůdci a Chuck Billy tudíž několikrát zaburácí zcela v death metalovém duchu – „Legions Of The Dead“.
Hned po albu následovalo rozsáhlé turné, v jehož rámci TESTAMENT vystupují také v Praze. Ještě předtím však dochází ke změně na postu sólového kytaristy, kdy Jamese Murphyho střídá Steve Smyth. Nikdo však ještě netuší, že metalová veřejnost bude velmi brzy postavena před nepříjemnou skutečnost a sice, že Chucku Billymu diagnostikují zhoubný nádor, se kterým se tento borec statečně porve v průběhu několika následujících let. Kapela tudíž veškeré své aktivity odkládá na neurčito. Dekáda poté je dnes již historií, protože všichni víme, že Chuck Billy a Eric Peterson to znovu za TESTAMENT (ve fantastické formě a v sestavě s božským Alexem Skolnickem a Paulem Bostaphem) nekompromisně dávají. Comebacková deska „The Formation Of Damnation“ sklidila před rokem velký úspěch a za rok zde máme jejího následovníka!
Thrash metalový uragán, jaký neměl ve své době konkurenci. Velmi moderní, zvukově i skladatelsky dokonalé album od tehdejšího All Stars Teamu TESTAMENT.
Chuck Billy
- vokály
Eric Peterson
- kytara
James Murphy
- kytara
Steve DiGiorgio
- basa
Dave Lombardo
- bicí
1. D.N.R. (Do Not Resuscitate)
2. Down For Life
3. Eyes OF Wrath
4. True Believer
5. 3 Days In Darkness
6. Legions Of The Dead
7. Careful What You Wish For
8. Riding The Snake
9. Allegiance
10. Sewn Shut Eyes
11. Fall Of Sipledome
Titans Of Creation (2020)
Brotherhood Of The Snake (2016)
Dark Roots Of Earth (2012)
The Formation Of Damnation (2008)
Live In London (DVD) (2005)
First Strike Still Deadly (2001)
The Very Best Of Testament (Best Of) (2001)
The Gathering (1999)
Signs Of Chaos (Best Of) (1997)
Demonic (1997)
The Best Of Testament (Best Of) (1996)
Live At The Fillmore (Live) (1995)
Low (1994)
Return To The Apocalyptic City (EP) (1993)
The Ritual (1992)
Souls Of Black (1990)
Practice What You Preach (1989)
The New Order (1988)
Live At Eindhoven (Live) (1987)
The Legacy (1987)
Datum vydání: Úterý, 8. června 1999
Vydavatel: USG Records
Stopáž: 46:06
Produkce: Eric Peterson, mix. Andy Sneap
Studio: Driftwood Studio, Oackland (USA)
Jedno z těch alb, které jsem si běžel koupit hned v den vydání. "The Gathering" alespoň pro mě zpočátku představovalo určité zklamání. Snad za to mohl fakt, že mě nesmlouvavá tvrdost jeho předchůdce ve své době bavila více, než melodické výpady typické pro tuto kapelu. Čas však dal zapravdu spíše "The Gathering", který dodnes považuji za jednu z nejlepších nahrávek těchto thasherů a zároveň i za skvělé vykročení do nového milénia.
Žel, jak již podotkl i Stray, čekání na jeho následovníka bylo až nečekaně krutě dlouhé, ale to už je pevně doufám všechno minulost.
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.