KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pět let uplynulo od doby, kdy vyšel druhý díl metalové opery AVANTASIA, projektu Tobiase Sammeta, a až loni, nebo předloni se objevily zprávy o dalším pokračování. Každopádně, poslední roky měl kapelník plné ruce práce se svou domácí kapelou a, jak se dalo předpokládat, zatím si nápady pro díl třetí ukládal do šuplíku. Na konci minulého roku vyšla dvě EP, která předznamenávají nové album (pod jménem „The Scarecrow“ vyjde koncem ledna) a právě tato dvě EP jsem si vzal pod drobnohled. AVANTASIA mě na rozdíl od alb EDGUY svého času oslovila a i dnes se k oběma plackám občas vrátím. Ne snad že by obě alba netrpěla syndromem vyčpělosti žánru a aranžérské přeplácanosti, ale na druhou stranu byla plná velmi pěkných melodií a chytlavých refrénů.
Proč však vyšla dvě EP místo jednoho, netuším (po pravdě jsem po tom moc nepátral, hádám, že to bude mít něco společného s penězi). Kouknete-li se na tracklist nalevo, tak titulní skladba je jak na prvním, tak na druhém CD (kde je dokonce dvakrát) a mít tam třikrát ten samý song, to už je vážně hlína. Což o to, ona je to písnička pěkná, dokonce jsem byl i velmi potěšen, že jde o příjemnou poklidnou kytarovku. Nicméně dvěma recenzemi na dvě EP opravdu nemíním otravovat (chápu, že někoho otravuji už tím, že recenzuji EP). Slabé místo je ve druhé skladbě „Lay All Your Love On Me“. Sice mám ABBU rád, ale tahle EDGUY verze je taková nemastná neslaná. A dál? Světe div se, je to celkem příjemný poslech. „Another Angel Down“ je ona nutná speedová reklama na nové album, hudebně se drží mantinelů, na které jsme zvyklí z předchozích desek. Přijde mi však, že oproti minulosti ubylo na mohutnosti aranží a toho všeho okolo. Jde-li o cestu, po které se nové album vydává, pak se možná máme na co těšit. Jen jestli to na nás Sammet nerozbalí naplno až na albu, ostatně Sascha Paeth coby kytarista a producent tuto obavu potvrzuje. Následuje příjemná baladička „The Story Ain´t Over“, kterou si však člověk nesmí pustit mnohokrát po sobě, nebo „the story will be over…“. Je trochu ve stylu balad, které hráli BON JOVI na starších albech, „Keep The Faith“ počínaje. Po krátkém intermezzu s melodií z prvního alba se na prvním CD nachází už jen skladba „Ride The Sky“, která je spíš jakýsi nedodělek, znějící jako hodně staří Purplové.
„Lost In Space Part 2“ kromě již zmíněných dvou verzí titulní skladby potvrzuje poklidnější pojetí celého materiálu, který se na obou kotoučích nachází. Melodická hansenovka „Promised Land“ ukazuje, že Sammet ani po letech neztrácí talent na napsání chytlavých melodií. „Dancing With Tears In My Eyes“ je další slaďák, tentokrát již povážlivě na hranici vkusu. „Scary Eyes“ je posledním zajímavým kouskem a zároveň poslední ukázkou, že nová AVANTASIA je hlavně o melodických rockových písních se střízlivým hudebním doprovodem, mohu-li si dovolit takto opovrhnout poslední baladou „In My Defense“ (z té už trochu zuby bolí). Na obou nosičích je ještě něco datového materiálu, fotografií, „making of“ videí a podobně.
Na závěr mi nezbývá, než zopakovat, že vydání dvou samostatných placek je poněkud nešťastný tah. Ono by z toho klidně mohlo být i další album. Ale to ještě uvidíme: zda se novinka ponese v současném rytmu, nebo se můžeme „těšit“ na mohutné sbory. Každopádně letos bude AVANTASIE poněkud více, potvrzená je i účast na letním Masters of Rock. Tuto recenzi tudíž můžete brát při nejhorším i jako varování do nadcházejícího roku.
Možná je „Lost In Space“ jenom EP, ale pokud je to pouze ta část střízlivého materiálu, který na novém albu nebude mít své místo, pak „Lost In Space“ je ono obligátní „jaké by to mohlo být kdyby“… Příjemný, melodický materiál, který je jen nesmyslně rozdělen na dva kotouče, jinak ale má moje sympatie.
6,5 / 10
Tobias Sammet
- zpěv
Sascha Paeth
- kytara
Henjo Richter
- kytara
Michael Rodenberg
- klávesy
Eric Singer
- bicí
hosté:
Amanda Somerville
- zpěv
Jorn Lande
- zpěv
Bob Catley
- zpěv
Michael Kiske
- zpěv
1. Part 1 - Lost In Space
2. Lay All Your Love On Me
3. Another Angel Down
4. The Story Ain't Over
5. Ride The Sky
6. Lost In Space (Video Clip) (data)
7. Photo Gallery + Poster (data)
8. Part 2 - Lost In Space
9. Promised Land
10. Dancing With Tears In My Eyes
11. Scary Eyes
12. In My Defense
13. Lost In Space (Alive at Gatestudio)
14. The Road To Avantasia (Studio Report) (data)
15. Slideshow (data)
Ghostlights (2016)
The Mystery of Time (2013)
The Wicked Symphony (2010)
Angel Of Babylon (2010)
The Scarecrow (2008)
Lost In Space Part 2 (2007)
Lost In Space Part 1 (2007)
Metal Opera Part 2 (2002)
Metal Opera Part 1 (2000)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Nuclear Blast
Stopáž: 22:40, 24:
Produkce: Sascha Paeth, Tobias Sammet
Studio: Gatestudio
Tobi je muzikant trpící zcela zřejmým syndromem jednoho fláku. Jedna písnička na všech jeho albech se vytáhne nad totálně kovaný heavy průměr. A je úplně jedno jestli se jedná o EP, nebo aktuální album. Z celé současné Avantasie (dvě EP + album = kolem hodiny a půl hudby) by se dalo postavit jedno slušné čtyř skladbové Mini CD o dvaceti minutách pevně stojící na božském hlasu Jorna Landeho. Tohle je přesně ten typ hudby, který kupuju léta po vydání v bazarech za stopade a doma příležitostně poslouchám, když jsem posednut heavy metalovým ďáblem.
Zbytečná komerční záležitost.
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.