Strašné názvy co? Přesto tohle splitko skrývá zajímavé překvapení. Tady především se na něm objevuje nová tvorba pražských IB s krystalickým zvukem, který konečně ukázal, co v hošících je. Zadruhé se vám na tomto disku nabízí srovnání české deathgrindové špičky s americkým (podle mého názoru) lepším průměrem, z kteréhožto pomyslného „klání“ vyšli dle mého soudu IB s přehledem vítězně. Vysvětlím proč... Ačkoli je v obecném povědomí fakt, že IB netvoří písničky (což je koneckonců v deathgrindu běžné), je třeba uznat, že se Byzáři ve svém vývoji dostali do pozice, kdy se dá o jejich muzice s klidem prohlásit, že ji je možné podle určitých charakteristických rysů rozeznat mezi mnohými dalšími deathgrindy. Prostě IB už mají svůj ksicht. Dalším posunem, který je na Unexpected... znát, je využití dvou kytar. Hned v úvodním riffu u Abortion... si té změny oproti „Promáčům“ všimnete. Dalším velkým posunem je mnohem pestřejší vokál Střapáka. Obojí je ovšem nejvíce znát ve dvou nových skladbách – Disfigured Sculpture a Incomprehensible Movements. Tyhle nové věci jsou sice nejsložitější, nejprokombinovanější, ale mají taky svou gradaci i spád, mají smysl. To bylo dřív IB poněkud upíráno... Jedná se ovšem o muziku, která vyžaduje pozornější poslech a soustředění. Proto si taky na IB příliš nezapaříte, pokud je opravdu dobře neznáte... Když do nich ovšem proniknete (neberte doslova!), je to požiteček - tedy pro osůbku holdující podobným zvěrstvům. Přechodem k americké části splitka je dobře vybraný přímočarý cover od Brutal Truth, který je po předešlé riffové křížovce skutečným odlehčením.

Malignancy se do vás pustí podobným způsobem jako Byzáři. Ani oni neumístili na tohle splitko pouze nové věci – najdete tu i překopané starší fláky z předchozích dílek, i z prvního CD Intrauterine Cannibalism. Takže fajn death/grind, koneckonců na první poslech podobně nepřehleného ražení jako Intervalové. Ačkoli skvadra kolem Rogera J. Beaujarda má již také své za sebou, zdá se mi, že se poněkud opakují. Rozhodně v nich necítím ten vývoj jako u IB. A nemyslete si, že je to jen mou slabostí pro Pražáky... Přestože je materiál Malignancy dobrý, nemá ani onu dávku originality jako IB, ani tak dobrý zvuk (ten je typicky po americku „odfláklý“) a nakonec i přesto, že jsou dobří, nejsou prostě ničím nějak extra osobití. V tomhle ohledu tedy míním, že je správně, že jsou Byzáři na splitku umístěni jako první. Shindymu se povedl husarský kousek – o málokterém splitku se dá totiž s klidem říci, že je prostě a doslova „twisted“!