KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Sedm let již tomu, co jsme s Krutým barbarem za stolem popíjeli „Víno z temných hroznů“. Za těch sedm let se mnoho věcí změnilo a tak s námi sedí dnes při pohárku někdo úplně jiný. Z původní sestavy českobrodských „sokolovnových“ dobyvatelů zbyl jen Marek Neckář, z názvu vypadlo heavy metalové slůvko barbarian a především z hudby nám ten heavy metal vymizel jako ranní mlha z remízku. Inu, tvůrčí zrání a změna rovnováhy v kapele je znát. Druhdy výrazně epické těleso, které na vrcholu své existence dokázalo spojit heavy metalový výraz s muzikálově vrstvenými písněmi-příběhy, se proměnilo v moderní prog metalové uskupení. Ne že by posedlost příběhy a dialogem zmizela, jen nabyla mnohem vytříbenější formy... Formy dlouho očekávané desky „Ekvilibrium“.
Na hudbě CRUEL je velmi dobře patrné, že tradiční ambicióznost a touha Marka Neckáře po co nejkomplexnější kompozici dostaly v osobě Pavla Bauera hudební řád a instrumentální základ, který ještě zesiluje sehraná a šlapající rytmika Ebel-Švec. Ve většině skladeb můžeme nahmatat výraznou vůni i kořeněný buket vína z temných hroznů – zejména ve spletitých a dobře vystavěných vokálních linkách, které jen málokdy stereotypně sázejí na schéma sloka-refrén, ale velice rády pobíhají z mostu na most a pletou copánky vícehlasů. „Gambit (J´Adoube / Dotýkám se, rovnám)“, „Nokturno“, „Syberia“, to všechno jsou příběhy psané lehkou rukou, kterou fanoušci Barbarů dobře znají, skladby s fantastickými texty, výtečnou gradací a melodiemi, které rozhodně nepatří k prvoplánovým. Ještě víc než kdy před tím působí Neckář jako dvorní textař dojmem jistého veršotepce, kterému se slova nenabízejí jen svým zvukem, ale i svým smyslem a výsledné básně je radost poslouchat (ačkoli jsou opět především o tom jednom, ale to u autora nepřekvapí, že).
Bauer coby výhradní kytarista prodchnul Neckářovy příběhy směsicí jemných detailů (všechny ty nenápadné vyhrávky) a vynikajících riffů, které dovedou zaujmout a nebýt přitom triviální, oposlouchané, vyčpělé. „Ekvilibrium“ je moderní progová deska a kráčí ruku v ruce s mainstreamovými trendy žánru – roztančí se v etnickým názvucích (horkokrevný Španěl „Matador“, africký bazar „Maroko I i II“), nebojí se úderného riffování ani jemných přesahů k extrémním odvětvím metalu („Gambit“, „Syberia“). Barvitý jarmark melodií i textových vůní se jen málokdy nechá strhnout k samoúčelnélmu exhibování, ale v jeho stáncích seženete ty nejkvalitnější hudební příběhy, vonící dálkami... Změny v podání vokálu patří k příjemným překvapením, Neckář svůj vokál zbavil zbytečných výšek a nadměrně protáhlých otevřených samohlásek, rozšířil rejstřík barev a více souzní s náladou textů. Hlavní slovo má ovšem Bauerův chraplák, který mě osobně sedl od začátku svojí snadno zapamatovatelnou barvou i hutností. Doplňující vokály už ke „Krutým“ neodmyslitelně patří a potěší jak tradiční Lída Finková, tak živelná Pavla Forest (KING SIZE).
Perfekcionistická kytarová práce Pavla Bauera kráčí ruku v ruce s jeho prací producentskou – „Ekvilibrium“ je doslova přeplněno detaily a vybroušenými místy, kde do sebe jednotlivosti hladce zapadají a nabízejí posluchači stále dostatek impulzů k poslechu. Legrácky, jako ayreonovská parodie „Malá rošáda“ jsou malou náplastí pro ty, kterým chybí časy barrandovského epic metalu. Ale hlavní slovo patří kompozicím, ve kterých se převážně sráží atmosféra pozdních CRUEL BARBARIAN s vybroušeným power metalovým nábojem Bauerovy předchozí kapely GUERNICA („Vis Maior“, „Maroko II“, „Matador“). Když pak přidáme perly jako je nesmírně křehký klavírní „Lament“ a naléhavě trialogické „Nokturno“, vyvstává před námi deska, která je v dokonalém stavu rovnováhy a vyrovnanosti. Metalová minulost se slévá se zralou přítomností a vytváří průhled do neotřelých krajin věčného sněhu, bolesti, roztoužení, fantaskní zasněnosti. Bez patosu a nadržování: nejlepší prog / power metalová deska, vzniklá na území ČR. Tak alespoň slyším „Ekvilibrium“ já.
Let náhle ztrácí síly
tak málo světla zbývá
dálka je nedozírná, lhostejná
na půli cesty přání v šálivých snech
pod tíhou vyčerpání mátožný dech
... nezbývá dech
Překonaná očekávání. Zůstala melodičnost původní Neckářovy kapely, přibyl neskutečný Bauerův drive a perfekcionismus. Výsledkem je na české poměry velice sebevědomá, zralá a svébytná prog-metalová nahrávka s nádhernými texty, elektrizující atmosférou a moderním zvukem. Něco, v co jsem už skoro nevěřil.
9 / 10
Marek Neckář
- zpěv, sbor, klávesy, klavír
Jan Švec
- basa, zpěv, sbor
Robert Ebel
- bicí, djembe, perkuse
Pavel Bauer
- zpěv, sbor, kytary
Hosté:
Lída Finková
- zpěv, hlas (5, 6)
Pavla Forest
- zpěv, hlas (1, 4, 5, 6, 8, 9, 11)
Natálka Neckářová
- hlas (1, 5)
Rusiko Němcová
- hlas (5, 9)
Lída Štětinová
- první a druhé housle
Gabriela Türkeová
- hlas (7)
Petr Chvojka
- viola, cello (2, 6)
1. Gambit (J´Adoube / Dotýkám se, rovnám)
2. Matador (26. 4. 1937)
3. Maroko I (Bída miluje společnost)
4. Maroko II (Doba jedovatých myšlenek)
5. Lament
6. Nokturno
7. Malá rošáda
8. Vis Maior
9. Syberia
10. Shah Mat (Koncovka sedmi na osm)
11. Svízel přítula (bonus)
Entelecheia (2018)
Krutá tráva (EP) (2012)
Ekvilibrium (2008)
Promo 2005 (2005)
Promo 2003 (2003)
Datum vydání: Sobota, 16. února 2008
Vydavatel: Samovydání
Stopáž: 50:40
Produkce: Pavel Bauer
Studio: Tahiti (Pečky), Studio Hostivař (Praha)
Mix a mastering: Petr Lux
Velice dobře promyšlená nahrávka postrádající výraznějších slabých míst. Minulost CRUEL (i jejich předchůdců) spojená především s heavy metalem se ozývá už jen sporadicky. O nějakém popírání svých vlastních tradic však zároveň nemůže být řeči. Hudba českobrodských už v minulosti výrazně inhalovala progové vlivy a nyní se zdá, že konečně nedošlo k předávkování. Z desky je slyšet, že si kapela dala velice záležet na tom, aby svoje nápady a choutky po bohatých aranžích dokázala ukočírovat na vkusnou a posluchačsky přívětivou úroveň a to se jí myslím podařilo velice dobře.
Debut? Oficiálne áno, i keď s redakciou Metalopolis personálne spojení CRUEL toho za sebou majú príliš veľa na to, aby boli považovaní za začiatočníkov. Na "Ekvilibriu" je vidno, koľko (rokov) práce sa za nahrávkou skrýva; pedantnosť skupiny sa pretavila nielen do dobrého zvuku, ale i do rytmickej bohatosti a prepletajúcich sa vrstiev aranží, ktoré svojou košatosťou občas až "dusia". Za tým všetkým sa skrývajú zapamätateľné melódie - škoda, že prepracované verzie "Shah Mat" a "Svízel přítula" sú oproti tri roky starej promoverzii trochu obrúsené.
Vrcholom albumu je exotická skladba "Matador (26.4.1937)", dátumom odkazujúca na bombardovanie Guernicy (odkaz na Bauerovu druhú skupinu?) počas španielskej občianskej vojny. Hymnická pieseň disponuje silným melodickým základom a (v najlepšom slova zmysle) nemenej silným textom, vygradovaným v refréne. Texty sú v mojich očiach a ušiach najsilnejšou stránkou CRUEL - zvukomalebnosťou dokonca otvárajú paralely s Wanekovou prácou pre UŽ JSME DOMA, i keď žánrové konvencie nepopierajú. Škoda, že CRUEL občas od civilnosti skĺznu k pompe a afektu, ktorý na pár miestach cítiť za spevom.
CRUEL sú v dobrom slova zmysle prístupnou skupinou, čeština do veľkej miery maže bariéru medzi kapelou a poslucháčom a experimenty, ktorých sa na "Ekvilibrium" dostalo nemálo, neprekračujú hranice progresívneho metalu ako žánru. Na domácej scéne po mnohých stránkach výrazne nadpriemerná nahrávka. Bez protekcie.
Milé překvapení. Věci od CRUEL BARBARIAN skutečně nemusim a vlastně se mi nikdy nic nelíbilo. Věci od kapely GUERNICA, které CRUEL hrávali (a ještě hrají) mě taky nebaví. Nikdy mě vlastně nic kolem Marka Neckáře pořádně nezaujalo a CD jsem si šel zakoupit spíš jen za účelem gentlemanského gesta. A jsem mile překvapen. Tak jako asi valná většina lidí, kteří aspoň trošičku znají CRUEL, jsem očekával album s poctivě vypiplanou jemně progresivní muzikou, která bude mít hlavu a patu, která se bude pěkně poslouchat.....a kterou bude kazit zpěv. Výsledek je ale mnohem příjemnější, než jsem čekal. Hudbě samotné nemám absolutně, co vytknout (snad krom některých drobnostech v rytmické složce, ale to nebudu rozpitvávat, protože jsem v tomhle ohledu poněkud atypický posluchač :)) - výborný osobitý prog/power. Nyní ke zpěvům - největšímu to problému kapely. Musím říct, že CRUEL ze sebe vymačkali skutečně maximum. Mnoho hostů, vícehlasů a tam, kde vícehlasy nejsou, tam alespoň nadublování jedné zpěvové linky pro větší sílu a důraznost. V úvodní věci "Gambit" se jim dokonce ve vypjatých pasážích daří znít jako BLIND GUARDIAN v nejlepších letech (jak muzika, tak zpěv)! Na celé ploše alba si zpěvy zachovávají velmi slušnou úroveň a dokonce i velmi dobře snážím češtinu, což je u mě s podivem. Co se týče zpěvů, CRUEL mě mile překvapili. Sice si nadále myslím, že kapele by nesmírně prospěl pořádný zpěvák, ale na druhou stranu před klukama musim smeknout za to, s jakou grácií se vypřádávají se svým handicapem - to vše ještě podpořeno skvělými texty. Pro mě osobně jsou nejsilnější momenty rozhodně úvodní "Gambit", která hned na úvod vykládá na stůl všechny trumfy, které mají CRUEL v rukách včetně těch, o kterých jsem vůbec netušil, že je mají schované kdesi v rukávech. :) ... Dále překrásná kratičká balada "Lament", která spolehlivě vyvolává mrazení v zádech. Nejslabší moment? Pro mě osobně asi píseň "Nokturno", která je sice hudebně velmi zajímavá, ale hostující dámy ve mně vyvolávají překvapivě rozpačitý dojem. Ale těžko vypichovat více zvláštních míst. Album skutečně pevně drží pohromadě a udržuje si úroveň po celé své trvání. Snad krom refrénu "Vis Maior", který dost nešťastně vybočuje a je v něm až příliš okatá snaha "překopat" skočný heavy refrén, aby zněl netradičně - výsledek je trochu nešťastný a nevyvolává absolutně žádný dojem. Skutečně doporučuji bez ohledu na to, jaký máte z CRUEL pocit při jejich živých vystoupení - tohle je skutečně o 300% lepší než cokoliv, co jsem kdy od nich naživo slyšel. Pro mě osobně rozhodně jediné české album česky zpívané, které s chutí poslouchám.
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.