OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Zpočátku tedy malé ohlédnutí za dnes již neexistujícími LON. Po dvou ne právě výjimečných demáčích se tihle deathers nakonec vytasili s docela slušným materiálem, který zvěčnili právě na tomhle graficky zajímavě zpracovaném splitku. Desítka jejich věcí představuje poslední fázi kapely, během níž se dopracovali k docela slušnému deathmetalu, který ovšem nezavání „US brutal“ záležitostmi, ale je spíše rychlý a s jistým nádechem melodičnosti. Přesto je třeba uznat, že se jedná o dobrý matroš, zejména proto, že zpěvák Michal podstatně zlepšil svůj murmur a bicman David se naučil rychleji a pestřeji hrát. Jako zajímavý, ale víceméně nefunkční nápad mi přijde využití malajštiny v textech (nechali si to napsat od týpka z tamějšího Deadhead zinu); nechápu ale, jak může Moravák zpívat malajštinu, když ji viděl leda tak napsanou, ale v životě neslyšel, jak se ta slova vyslovují... Argument, že se to v deathu ztratí, tady podle mne neobstojí... Takže je to sice zajímavé, ale zbytečné – muzice to nic nepřidává. Desítku poměrně krátkých songů, z nichž bych vyzvedl zejména pestřejší šestou Voluntary Fabrication, uzavírá veselý nápad v podobě „coveru“ známého songu z Pulp Fiction. Poslední Predestinated je nevydaná věc z předešlého dema Germs Of Obsession. Rozdíl není příliš poznat. Své pozitivum tady sehrál poměrně dobrý zvuk ze studia Půda. Zřejmě se jedná o nejlepší nahrávku z Půdy, která doposud prošla mými sluchovody. Přesto bych měl své výhrady k poněkud ploššímu zvuku kytarového tandemu. Naopak se líbí, že když je třeba, je u LON slyšet i povedená práce basy. Je tedy docela škoda, že tato kapela již neexistuje. Mohlo z nich něco být...
Rokycanští „slabomyslní“ již mají také dva záseky za sebou a za rozmazaným obrázkem pána s prostřelenou hlavou se skrývá jejich druhé promo CML-9. Hrozivě industriální intro uvede do pohybu deathmetalový stroj. Komplex bohužel trpí obtížným hmyzem, který zřejmě pokousal zvukaře studia „U Zubatý“. Příliš vytažený, ač slušně udělaný automat to prostě hyzdí. Jinak jsou Feeble Minded o kus dál především díky využití dvou kytar – ne vždy to ale sedí přesně dokupy. Poměrná nekomplikovanost kytarových motivů z „Fýblů“ ovšem nečiní nic světoborného. Člověk by čekal, že se za již delší doby své existence dostanou o něco dál. Přesto jejich osm věciček docela šlape. Nelze nezmínit nelidský chrochtot vokalisty Honzíka, jehož projev i texty jsou jasným trumfem téhle kapely. Roztomilé „příbehy“ v Miss Dissection či Tommyknockers rozjasní vaši líc, ovšem ne nadlouho. Hudební motivy jakoby se opakovaly, tvorba FM se jaksi slévá v jedno. Překvapením nakonec pro mne byla překopaná Miss D (Sweet Pills Mix). Tenhle nápad mi ovšem přišel poněkud samoúčelný. Chtělo by to něco živějšího pánové...
7 / 10
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.