KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
První, čeho si při spatření tohoto CD tuzemský posluchač všimne, je obal od Deathera. Temný obrázek, který osobně považuji za jednu z nejlepších Jardových prací... Navíc ta kresba perfektně sedla do nálady druhého alba těhle amerických tradicionalistů. Ano, Disinter se opravdu hlásí k starší škole deathmetalu. Jejich druhé CD Welcome To Oblivion jsem minule dost chválil, ale troufám si říct, že tady se pánové z Chicaga překonali. Kompozičně je tohle album dotaženější, ale nečekejte nějaké technickými finesami vyšperkované opusy. Úvodní brnkačka naladí a pak už se jenom jede v hutném a zčásti thrashovém základě. Disinter jsou kapela instrumentálně poměrně nevyrovnaných kvalit. Mají jednoho z nejrychlejších bubeníků, co jsem kdy viděl a slyšel, ale na druhou stranu co do strunné sekce, tam originalitou ani přílišnou virtuozitou právě neoplývají. Skutečně, celkové vyznění Disinter nepřináší vcelku nic nového. Pokud bych měl být hodně kritický, tak nebýt toho šikovného bubeníka, nic zas tak výjimečného by na té kapele nebylo. Ale právě ty bicí party celou kapelu posunují minimálně o dvě třídy výš. A jinak Disinter pěkně straší – i v tom jsou tradiční. No uznejte: What Once Was Again Shall Be, An Eternity Of Pain, Woven With Pestilence And War, Upon The Winds Of Vengeance... Disinter skutečně dýchají tou starou školou, což jim například u mne opět přidává. Zionův vokál se pohybuje mezi řevem a murmurem a jeho texty plné smrti, strachu, bolesti a touhy po pomstě – navíc čiší chladem a železem; člověk alergický na klišé by z toho dostal psotník. Mně jsou ale právě tou svou staromilskostí a thrashovým základem Disinter sympatičtí a musím říct, že jestli se mi Demonic Portraiture nelíbí víc, než jeho předchůdce, tak minimálně stejně. A kecy o tom, že Morbid recs. podepisují smlouvy s béčkovými kapelami z USA jsou nesmysl. Pravda je spíš taková, že právě ta staromilskost momentálně v USA moc neletí. Amíci se prostě vozí na brutálním trendu, Evropa však dokáže ocenit i jiné věci, než je gore, gore gore...
9 / 10
1. The First and Last in Battle / Strength & Honour
2. An Eternity of Pain
3. Where We Are Mortal
4. The Hunter's Moon
5. Woven With Pestilence and War
6. What Once Was, Again Shall Be
7. Cyclopean Ruins
8. Upon The Winds of Vengeance
9. Whirling Spectral Voices
10. Demonic Portraiture Blinded by Fear (At The Gates cover)
As We Burn (2004)
Demonic Portraiture (2002)
Welcome To Oblivion (2000)
The Beauty of Suffering (EP) (1999)
Torn From The Grave (demo) (1997)
Desecrated (1996)
With The Blood (demo) (1996)
Storm of The Witch (demo) (1995)
Disinterra Et Corpus (demo) (1991)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Morbid Records
Stopáž: 37:33
Produkce: Jay Walsh & DISINTER
Studio: Jem Studios
-bez slovního hodnocení-
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.