Slide It In (1984)
Sestava: David Coverdale – zpěv, Micky Moody – kytara, Mel Galley – kytara, John Sykes – kytara, Colin Hodgkinson – baskytara, Neil Murray – baskytara, Cozy Powell – bicí, Jon Lord – klávesy.

Album „Slide It In“ nakonec vzniklo ve dvou verzích, ale rozdíly jsou zanedbatelné. Snad jen, že na té první - evropské hraje ještě Micky Moody, který bude muset v průběhu následného turné kvůli zranění ruky kapelu opustit. Promptně je nahrazen vynikajícím střelcem Johnem Sykesem (ex-THIN LIZZY), stejně jako baskytarista Colin Hodgkinson navrátilcem Neilem Murrayem a jede se dál. Americká verze přichází o půl roku později. Album je ukázkou inteligentního hardrocku postaveného na chytlavých písních s nemalými hitovými ambicemi a na podstatně modernějším zvuku, který odpovídal blížící se půli let osmdesátých. Je třeba cokoliv dodávat ke klasikám, jakou je titulní song „Slide It In“, „Love Ain´t No Stranger“, „Slow An´Easy“ nebo „Standing In The Shadow“? Myslím, že nikoliv. Klasika hardrocku osmdesátých let. V lednu 1985 čelí kapela rozbouřeným fanouškovským tsunami na festivalu Rock In Rio, aby si po zbytek roku vybrala oddechový čas, který David Coverdale využívá k léčbě nemocných hlasivek. Stejně tak, jako následující rok 1986, který je celý věnován přípravám kompozic pro příští fenomenální album.
(8,5/10)

Whitesnake (1987)
Sestava: David Coverdale – zpěv, John Sykes – kytara, Adrian Vandenberg – kytara, Neil Murray – baskytara, Aynsley Dunbar – bicí, Don Airey – klávesy.

Komerčně nejúspěšnější album WHITESNAKE, které vzalo Spojené státy útokem a z kapely se tak po deseti letech existence stává jeden z největších prodejních artiklů tehdy vrcholícího hairmetalového hnutí. Bluesové vlivy rázem citelně ustupují do pozadí. Vše objímá kolosální produkce a velmi příjemný a moderní pop/rockový zvuk. WHITESNAKE rázem dobývají všemožné americké hitparády s písněmi jako „Still Of The Night“, „Looking For Love“, „Is This Love?“ nebo novou verzí „Here I Go Again“. Před velmi úspěšným koncertním tažením však Johna Sykese střídá Vivian Campbell (ex-DIO), Neilla Murraye Rudi Sarzo (ex-QUIET RIOT) a Aysleye Dunbara nikdo jiný než Tommy Aldridge. David Coverdale si pořizuje o patnáct let mladší přítelkyni a zánovní Ferrari. Oba objekty jsou ihned vystaveny na obdiv světu ve videoklipech rotujících každodenně na MTV. Do dnešních dnů se alba celosvětově prodalo něco okolo sedmnácti milionů nosičů.
(10/10)

Slip Of The Tongue (1989)
Sestava: David Coverdale – zpěv, Steve Vai – kytara, Rudy Sarzo – baskytara, Tommy Aldridge – bicí, Don Airey – klávesy.

Mé velmi oblíbené album, které poctil svojí účastí Steve Vai. Zraněný Adrian Vandenberg se nemohl plně věnovat nahrávání, a tak David Coverdale požádal Steva, toho času zrovna odcházejícího z doprovodné kapely Davida Lee Rotha, k nahrání kytarových partů pro „Slip Of The Tongue“ (1989). Adrian Vandenberg se však později ke kapele připojil na turné. Zřejmě nejtvrdší a nejbombastičtější album v historii WHITESNAKE. Excelentní zvuk a naprosto strhující hra Steve Vaie z něj dělá lahůdku hardrockové historie a doslova učebnici moderních kytarových figur. „Slip Of The Tongue“ obsahuje mnoho hitových singlů, ať už mám na mysli „Now You´re Gone“, „Judgment Day“, „The Deeper The Love“ nebo novou verzi „Fool For Your Loving“. Mými největšími favority jsou však o něco ráznější vypalovačky, jako titulní song „Slip Of The Tongue“ nebo „Wings Of The Storm“, které se zřejmě nejvíc ze všech skladeb WHITESNAKE blíží škatulce heavy metal. Výtečná je též závěrečná nostalgická balada „Sailing Ships“, kde exceluje zejména Coverdale. V roce 1990 WHITESNAKE vystupují (již potřetí v historii) na festivalu Monsters Of Rock, tentokráte spolu s ryze americkou enklávou - AEROSMITH, DIO a POISON. Poté David Coverdale ukládá soubor na šest let k ledu, aby se mohl plně soustředit na svůj dlouho slibovaný a několik let připravovaný projekt s Jimmym Pagem.
(9/10)

Restless Heart (1997)
Sestava: David Coverdale – zpěv, Adrian Vandenberg – kytara, Guy Pratt – baskytara, Denny Carmassi – bicí, Brett Tuggle – klávesy.

Na podzim 1996 byli WHITESNAKE za účelem vytvoření nového alba a znovuobnovení téměř dvouleté koncertní činnosti opět svoláni do pohotovosti. Album „Restless Heart“ je další výbornou sbírkou typických skladeb WHITESNAKE. Kapela se přeci jen trochu vrací ke svým bluesrockovým základům, takže jde o jakési shrnutí dvacetileté kariéry. Písně jsou komornější a zároveň více přírodní, než ty z deset let staré z anabáze ve Spojených státech. Tentokrát všechny kytarové party nahrál konečně Adrian Vandenberg, který byť byl součástí WHITESNAKE již od roku 1987, vždy o studiovou práci přišel. Album obsahuje několik výborných skladeb v čele s titulní „Restless Heart“, zemitou „Crying“, nebo několika intimnějšími songy jako „Don´t Fade Away“, „Too Many Tears“ a „Can´t Go On“. Koncertní štace na podzim 1997 neminou ani naše hlavní město, a tak jsme v Malé sportovní hale na pražském Výstavišti svědky výborné hardrockové podívané.
(7,5/10)

David Coverdale stihne na přelomu století nahrát ještě jedno sólové album – „Into The Light“ (2000), aby se znovu na pár let odmlčel. Od roku 2003 však WHITESNAKE znovu ožívají. V úplně nové sestavě, kterou tentokrát kromě hlavního protagonisty tvoří kytaristé Doug Aldrich a Reb Beach, baskytarista Marco Mendoza, bubeník Tommy Aldridge a také Timothy Drury obsluhující klávesy, koncertují po celém světě. V loňském roce konečně dochází k nahrávání dlouho slibovaného nového materiálu, který se dočkal názvu „Good To Be Bad“ a vychází u vydavatelství SPV právě v těchto dnech.