NAILS - Every Bridge Burning
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Kapela, která byla dost dlouhou dobu v hibernaci ožila příchodem slintače Copretiny alias Radima Týna a vyplivla promptně jedno demo. Fatality působí dosti neutříděně už jen proto, že hrají povětšinou cosi, co by se dalo nazývat staroškolským deathmetalem místy s nádechem Obituary, až na to, že se občas dostanou do grindových poloh a jinde se zase vrtí v rytmech, jež by slušely spíše do jednoduchého thrashe. Nepopírám, že to i přes svou jednoduchost působí docela živě. Demo se uvede dvěma infantilními vtípky na téma bizarre – Dreams Of Young Gerontofil a Maggots In Your Anus. To je tedy vklad, který dal Fatality Copretina společně se svým chrochtáním a občasným skřekem. Pochopitelně ne všude se jenom mručí beze smyslu jako v úvodu. Tudíž tu narazíte na i Copretinovy angažované bolístky jako The Third World, což je věc pojednávající o utrpení v Africe a ignorantství tzv. Západu, s čímž tématicky koresponduje i obal, který se jinak k Fatality vůbec nehodí. Ale další věci jako Damnation, Public Execution, Hate (o tom, jak má Copretina rád fláterníky) trpí stejně jako The Third World značnými (!!!) mezerami v angličtině. Od Fatality zřejmě i přes upřímnost provedení nelze očekávat jakoukoli větší progresi ani posun v instrumentální zručnosti. Tento fakt činí ze „slz světa“ demo, které sice docela dobře zní a ve své staroškolskosti možná osloví staromilce a Copretinovy kamarády, ale nic víc než klasický průměr to není. Některé lidi jistě potěší předposlední Consejos Narcos, což je pochopitelně cover Brujerie, byť mírně rozpačitý. Závěr v podobě veselého nesmyslu, nazvaného Mr. Oizo, ovšem svědčí o tom, že Fatality jsou kapelou přesně podle sloganu „No profit - just fun“. Živě dokáží potěšit...
5 / 10
Vydáno: 2001
Vydavatel: Vlastní náklad
Rezavá a drásavá sedmnáctiminutovka, která v tempu polevuje až u poslední skladby. V čem ale nesleví je hutnost, tlak a brutalita, která je pro NAILS signifikantní. Po všech směrech povedené navázání na minulou desku.
Další alternativa pro příznivce BORKNAGAR je tato parta z Rocky Mountain. Sice nic převratného, ale jízda je to patřičně ostrá i melodická, plná hezkých momentů a přesvědčivé instrumentace. I střídání growlingu a čistého vokálu je namixováno s přehledem.
Páni muzikanti, hoďte tam něco svižného a veselého, kytary ať závodí s klávesami. Dobré, to je ono. Trochu kýčovité jak ti Taliáni STAMINA. A kdo je ten starý pěvec v novém čepci? Ale, nebyl on u ROYAL HUNT? Dobře jste to skloubili, radost poslechnout.
V pátek nás čeká masivní exploze v podobě novinky německých kanonýrů, to se cítím oprávněn tvrdit už na základě luxusního čtyřpísňového EP, které obsahuje ten nejlepší melodický black / death s hnilobným pachem obinadel a lidského masa. Fans do haptáku!
A jsou zpět. Po dekádě odmlky. Opět rozjuchaní, lehce infantilní, ale hlavně maximálně kreativní a hraví. Deska, u které se prostě nejde nepohupovat do rytmu. Je v tom nezbedná nakažlivost.
Řecký instrumentální postrock, jenž koketuje s blackgazem, ambientem i cinematickou hudbou, který se nebojí ani klávesových ploch a piana. Fascinující vizuál skvěle odráží znepokojivost a melancholičnost jejich hudby.
Další španělský příspěvek do už nyní bohaté nadílky výborných doom metalových nahrávek letošního roku. „Espectres“ je klasický, dřevní a čistý doom, přesto stále velmi emotivní a prodchnutý krásně ponurou atmosférou.