OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pojmenování kapely bývá často propíraným tématem. Přece jen by název měl o hudbě, či postoji k ní, něco vypovídat. Inspiraci pak skupiny berou, kde se jen dá. Cizí jazyky, neuvěřitelné spojování slov, oxymoróny, ... či dokonce literární předloha? Připomeňme si dva příklady objevující se v Silmarillionu (J.R.R.Tolkien): AMON AMARTH - „Hora Osudu" , GORGOROTH - „hrůza, děs"... Jak si mám tedy vysvětlit název roudnické gothic-metalové kapely DEMENCIA MORTALIS? Samozřejmě podle slov zpěváka: „Tento bizarní název někdo prostě plácnul na některé z raných zkoušek. Nic konkrétního to snad původně ani neznamenalo, ale označení „dementi“ nám vůbec nevadí, je to součást recese.
V gothic vodách už delší dobu platí jeden profláknutý (leč stále dosti účinný) recept, který použila i roudnická parta. Krom kytar, baskytary a bicích se uplatňují housle, klávesy a dva vokály - mužský řev a ženský andělský zpěv. Najednou tu však máme, co se počtu týče, obdobu KELLY FAMILY po chřipkové epidemii. I když tento fakt skupině podmínky pro klubové hraní neulehčuje, plní se DEMENCII MORTALIS soupiska koncertů. Jestli si tedy chcete poslechnout jejich druhý počin „No God Is Here“ naživo, sledujte webové stránky.
Intro, které otevírá celou desku je... jedna velká nuda. Stále čekám na nějaký nápad, ozvláštnění, změnu. Neděje se však nic, a já silou vůle tlačím slider dopředu (3:43...uff). Obavy jsou ovšem rozptýleny „Sit And Wait“, která přichází vzápětí. Pomalu se začínám poměrně spokojeně zaposlouchávat, když mě z gothic nálady vytrhne jakýsi pochod (?!) v páté skladbě „Desperado“. Jakoby ale DEMENCIA MORTALIS věděla, že tímto šlápla vedle, konejší hned vzápětí pomocí „Witch“ a „Too Late“- nejpovedenějšími a nejvýraznějšími skladbami na albu.
Hlavní problém bych viděla ve „stejnosti“ skladeb. Zpěvačka by si se svým hlasem také mohla více pohrát. Co bych ale jednoznačně vyzdvihla jsou housle. Vykreslují každou skladbu a dělají ji až o třídu lepší. Vážně dobré. Za povšimnutí stojí také texty, které má na svědomí zpěvák Headbanger.
„Your breath won´t let me die
Your tears will always make me cry
Your warmth won´t let me freeze
Your locks all belong to my keys
You´re mine to my surprise
I bless the day we first met
The sky might be overcast
But your shine enlightens my fate“
DEMENCIA MORTALIS se pomalu dostávají do podvědomí. A mají solidně našlápnuto. Doufejme, že se jejich tvorba bude vyvíjet stejnou rychlostí (a kvalitně) jako doposud. „No God Is Here“ doporučuji všem, kteří mají chuť na romanticko-temné chvilky, či jsou zvědaví na posun, který se podařilo DEMENCII MORTALIS předvést.
DEMENCIA MORTALIS se pomalu dostávají do podvědomí. A mají solidně našlápnuto. Doufejme, že se jejich tvorba bude vyvíjet stejnou rychlostí (a kvalitně) jako doposud. „No God Is Here“ obsahuje pár dobrých skladeb, i když celkově zní poněkud stereotypně.
6 / 10
Headbanger
- zpěv
Monča
- zpěv
Zelior
- 1. kytara
Comatt
- 2. kytara
Kuba Nosek
- basa
Charon
- bicí
Jatic
- housle
Pája
- klávesy
1. Intro
2. Sit And Wait
3. The Deceived
4. Fire
5. Desperado
6. Witch
7. Too Late
8. The Cruellest Beast
9. Born
10. Come Away
11. Salo
12. To You With Love
Nah, okolní nástroje fajn, ale když už se to ohání metalem, tak by to snad mohlo bejt postavený na kloudnejch kytarách, ne na tom dřeváckym punk-rocku
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.