Tak to vidíte. Už celých dlouhých sedm let uběhlo od doby, kdy zákeřnou nemocí zmítaný Chuck Billy v potu duše i těla dozdobil svým hlasovým uragánem devítku nově nahraných klasických kousků pro výběrovku „First Strike Still Deadly“. A při pohledu na rok vydání posledního řadového alba „The Gathering“ dokonce zjistíme, že se nám pod rukama přesypal písek celých devíti let. Ruku na srdce, kolik z vás ještě věřilo, že by snad Petersonovci mohli novou nahrávku skutečně někdy dokončit? Ale jak vidno, čekání i doufání je u konce a TESTAMENT nám vymodlený nový materiál servírují nejen na stříbrném podnose, ale dokonce i se zlatým lemováním téměř klasické sestavy (jen za bicí soupravu usedl „novic“ - protřelý matador Paul Bostaph /ex-kdeco/). O to větší jsou pak ovšem očekávání, pochopitelně.

Začínáme intrem „For The Glory Of“, jenomže jde vlastně o předehru. Takové se dřív bez skrupulí spojovaly s hlavní skladbou do jednoho tracku, ale doba holt pokročila, čili jde o entrée pro úvodní riffovačku „More Than Meets The Eye“. A všechny karty leží hned lícem vzhůru. Mocný zvuk (pro tentokrát pod taktovkou Andyho Sneapa), masité kytary a Chuckův proměnlivý vokál - to jsou vhodné zbraně, recept, který se ukázal jako nejspolehlivěji účinkující. A funguje i nadále, žádný strach, a to nejen v této písni. V podobném duchu jedeme dál - „The Evil Has Landed“ - úvodní riff je ale přece jen fousatější a i podobnou melodickou pasáž jsme už od kapely v minulosti slyšeli. Mistr Skolnick naštěstí včas přispěchá s příjemným kytarovým sólíčkem. Titulce nakopnou vrtuli bubny Paula Bostapha. Rychlé tempo, Chuck v deathovém rejstříku a hrdinský kytarový výtrysk jsou však tím jediným, co vybočuje. Jinak spíše fádní a nudná věc. „Dangers Of The Faithless“ je plíživka s poznávacími značkami TESTAMENT v každém motivu, včetně kytarového vícehlasu. Příjemné. Další šlápnutí do dvou kopáků čeká v „The Persecuted Won´t Forget“. Pravda, hlavně v úvodu, neboť pak už se zase hlavně riffuje o zlom krk, ale ano, tudy by to šlo. „HenchMan Ride“ má hodně podobný úvod předcházející sestřičce, jinak je ale rozhodně za mnohem větší stařešinu, poměrně hitová, na debutové desce by se neztratila, dneska však spíše polovičatá. Dvojblok „Killing Season“ a „AfterLife“ dýchá převážně středními tempy, hlavně tedy druhá jmenovaná. Sice tu snad už po třetí máme pasáž, ve které jde beglajt ruku v ruce s osamoceným dupákem, ale nešť, poslouchá se to dobře. Ve F.E.A.R. ožívá dávný cit pro hit, nešetří se ani škopky a ve vzájemné symbióze z toho máme zřejmě nejsilnější položku alba. No a pak už jen závěrečné sbohem a šáteček v podobě „Leave Me Forever“ s větším prostorem pro samotnou baskytaru a je to za námi. Drobet splývající, hlavně tedy prostředek alba.

Po pravdě musím přiznat, že jsem na vážkách. TESTAMENT sice ani tentokráte nepodlezli vysoký standard a za pomoci vyšlechtěného zvukového kabátku pána Sneapa svůj Bay Area thrashing bez problémů přenesli do současnosti, jen ten zaznamenaný materiál ne a ne přesvědčit vlastní výjimečností. Příliš známých a očekávaných postupů, příliš sázek na jistotu. „The Formation Of Damnation“ se příjemně poslouchá, občas dokonce rozpumpuje okoralou srdeční pumpu posluchačovu příjemnou vzpomínkou na léta minulá, bohužel však nic na přivození infarktu myokardu. Třeba to stačí, třeba ne. Možná jen očekávání mělo velké oči? Uvidíme časem.