OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Máte rádi CARNIVAL IN COAL? Mrzí vás, že se rozpadli? Nemusíte zoufat, v podobě PIN-UP WENT DOWN naleznete jejich náhradu… I takto nějak by mohl znít promo text k „2 Unlimited“, povedené nahrávce nově utvořeného seskupení, jež vykazuje řadu rysů podobajících se tvorbě oblíbeného francouzského dua.
Předně – i PIN-UP WENT DOWN pocházejí ze země galského kohouta, a stejně jako CiC, i oni tvoří v pouhých dvou lidech poměrně nonkonformní muziku, kde je prostor pro kvalitní skladatelské nápady, precizní hráčské výkony i dostatek legrace. Hlavním mozkem kapely je multiinstrumentalista Alexis Damien, jinak též bubeník dalších excentriků WORMFOOD a především člen živé sestavy zmíněných CARNIVAL IN COAL (seděl u nich za bicí soupravou při jejich nemnoha vystoupeních). Jeho hudební partnerkou v PIN-UP WENT DOWN je pak zpěvačka Asphodel (mj. PENUMBRA), která roli ženy za mikrofonem zvládá nad očekávání dobře, pročež je jí za předvedený výkon nutno vyseknout poklonu. Ovládá totiž na výbornou všechny polohy, do nichž se na desce pouští, a že jich můžeme identifikovat opravdu hodně. Počínaje typickými vokály, které se od metalové zpěvačky tak nějak očekávají (klidně by mohla strčit do kapsy všechny ty NIGTHWISHe, WITHIN TEMPTATIONy a jim podobné), přes potrhlou, z řetězu utrženou rockerku, poťouchlou popíkářku či kultivovanou šansonierku – tohle vše (a ještě něco k tomu) je schopna vyzpívat skutečně dokonale, přičemž její vokál navíc perfektně zapadá do muziky, kterou tato dvojice utváří.
Podobně jako zmínění CiC, neštítí se ani PIN-UP WENT DOWN míchat všechno se vším a kombinovat zdánlivě nekombinovatelné, výsledkem čehož je velice zdařilý průnik širokým hudebním spektrem. Snad všechny metalové podoby se na nahrávce mísí s popem, rockovou alternativou, elektronikou… Vše do sebe navíc zapadá velice nenásilně a narozdíl od mnoha podobných, rádoby vtipných projektů, působí také velice přirozeně a pohodově. Kapitolou samou o sobě jsou pak dle očekávání i značně absurdní texty, což je ostatně možno odvodit i z názvů skladeb samotných (viz např. má favoritní „Pussy Worship“).
Pokud bych měl v krátkosti pohovořit i o slabinách alba a o tom, co se zas až tolik nepovedlo, musím zmínit jeho ne úplně dlouhodobou trvanlivost a především pak mírně nudící závěr. To jsou však jen drobné vady na kráse - tuto ulítlou francouzskou dvojici bude bezesporu nutno sledovat i do budoucna a vůbec bych se nedivil, kdyby se v jistých kruzích začala těšit podobně kultovnímu statutu, jenž nabyli již několikrát zmiňovaní CARNIVAL IN COAL.
Máte rádi CARNIVAL IN COAL? Mrzí vás, že se rozpadli? V podobě PIN-UP WENT DOWN možná naleznete jejich náhradu...
7,5 / 10
Alexis Damien
- hudba, produkce, vokály
Asphodel
- vokály, texty
1. Intrusion
2. Esthete Piggie
3. Nearly Dead Bat Make-Up
4. Cadavre Exquis
5. Pussy Worship
6. Get Ready To Sweep
7. Yo-Yo Yes Then No
8. Only Some Shitty Chemical Stuff
9. Human Beat Box Deluxe
10. Feat. Me/ Feat. Us
11. Be My Idol Then My Fall
12. Serie Z I
13. Serie Z II
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.