Hurá! Konečně nám norský vichr z hor přináší poselství různé od těch, které káží pomalovaní onýtovaní pánové vyznávající černý kov. Seveřané INSENSE přicházejí s barevnou koláží, která v sobě nese odkaz na kořeny zapuštěné v thrash-deathové zemině, pevný a houževnatý stvol, jenž trčí nad zemí je však poznamenán aktuálními povětrnostními podmínkami. Silné melodie koketující s neometalem, metalcoreová údernost, ale i muzikantská hravost a hledání vlastních cest – to jsou hlavní faktory, díky nimž dokáže „The Silent Epidemic“ na ploše tří čtvrtin hodiny rozvířit pestrou paletu tvrděkytarových žánrů.

Hned první skladba s plynule gradujícím počátkem obsahuje všechny ingredience, které jsou pro současnou tvorbu INSENSE typické: thrashové riffování, u něhož si velmi dobře dokáži představit, jak úspěšně funguje při živé produkci, emotivní fragmenty čpící post-hardcoreovým feelingem, srdcervoucí melodické vokály s hitovými ambicemi, táhlé a hutné náladové kytarové stěny i sekanice, které nepatří do rodiny laciných, i když pro vyznavače rytmické matematiky budou zřejmě stále příliš symetrické. Dá se však říci, že technicky zajímavých pasáží nabízejí vyslanci norského hlavního města na svém třetím albovém zářezu vcelku dosti. Nádavkem se sluší dodat, že oproti kapelám, které se utápí v přetechnizovaných aranžích, jež velmi často postrádají jakýkoliv cit, prokazují INSENSE talent uchopit žánr přístupně pro širší okruh posluchačstva, aniž by z tohoto kroku vyzařovaly jakékoliv ústupky či podbízivost. Srovnávání s MESHUGGAH, NEUROISIS nebo THE DILLINGER ESCAPE PLAN, které je možno vystopovat v některých zahraničních tiskovinách, se mi však zdá ale přeci jen celkem nadsazené. INSENSE jsou výtečně zaranžovaným tvrdě metalovým crossoverem, který se zlehka dotýká opravdu velké množiny objektů, bere si z nich to lepší a tvoří tak vyváženou homogenní směs s vlastním rukopisem, nic více, nic méně. Kdyby naše škála umožňovala čtvrtbody, dám 7,75.