Tato pražsko-mimoňská trojice je pro mě velmi příjemným úkazem na domácí scéně. Teritorium jejich tvorby označují žánry indie rock, hardcore, poslední dobou i něžná příměs screama a hlavně odhodlanosti nasávat mízu i z jiných stylů – zkrátka všechny prvky potřebné k tomu, aby se dalo říci, že THE BLISS jsou novodobou emotivní kytarovkou se vším všudy. Jejich prvotina „Foreplay“ obsahuje osm kapitol, které se vyznačují efektivní a současně hravou rytmikou, zvonivými kytarovými melodiemi, které si rády hrají s emocemi posluchače, a funkční nevyčnívající basou. Ačkoliv by podobná sestava i zaměření skupiny svádělo k chytlavým zpěvným motivům, naleznete jich na nahrávce velmi málo. Proč? Je to díky zpěvu. Tomáš má velmi neotesaný dřevorubecký projev, který pěvecké melodické linky zabaluje do intonačně vágního obalu, takže málokdy se zaryjí do paměti. Druhý neduh sužující zpěv je jeho suchost. Ačkoliv jsou v pozadí snahy o vícehlasy, je to v celkovém vyznění stále málo. Co jeho hlasu však nechybí je emotivní zabarvení, vcelku originální pojetí a naléhavost, která alespoň z části vyvažuje jeho neduhy. Mnohem zajímavější než melodická je řvaná poloha hlasu, bohužel s ní na nahrávce THE BLISS přespříliš šetřili.  

Nejsilnější momenty celé kolekce „Foreplay“ spatřuji ve skladbě „Otherside“ a úvodní pecce „Pink Painted“; vyloženě slabé THE BLISS skladby, které bych soustavně v playlistu sváděly k přeskočení jsem nezaznamenal. EPčko obsahuje i několik libůstek, jakými je například noisová stopa nazvaná „Postlude“. Ta je složena s hlukových kytarových experimentů, vazeb a šumů. Příznivci noisu a noise-industrialu si s velkou pravděpodobností přijdou na své. Zajímavá je i poloakustická přímočaře ubíhající skladba „Find Yourself“, která je prosta bicí soupravy i baskytary – rytmiku tvoří pouze puštěný metronom. Na celém materiálu je místy znát ovlivnění idoly jakými jsou například AT THE DRIVE IN, nicméně tato inspirace zůstává v pozadí – rozhodně se nedá vystopovat nějaký plagiátorský pokus. Zvuku nahrávky se dá vyseknout poklona, snad jen s výjimkou zpěvu. Na prvotinu, která se navíc vydává za DIY, jde o více než povedené dílo. Znalí poměrů vědí, že tak úplně na koleni bastlená není, neboť kytarista Tomáš již asistoval při porodu nejednoho tuzemského kotouče. Závěrem lze napsat, že THE BLISS natočili materiál, kterým je dobrým odrazovým můstkem a zajímavým příslibem do budoucna.