Vskutku výstižný název si zvolila německá partička OMEGA MASSIF, která svým debutovým albem „Geisterstadt“ (Město duchů) získala v příslušných žánrových kruzích velmi pozitivní ohlasy. Téměř rok stará nahrávka si je i dle mého názoru nepochybně zasluhuje, neboť do svého hudebního teritoria přináší na debut poměrně solidní dávku invence i vlastní tváře. Ačkoliv pomalejší, náladotvorná a hutná instrumentální kytarová muzika zažívá v posledních letech veliký boom a její výrazové prostředky se ještě ani zdaleka nevyčerpaly, je čím dál těžší přijít s něčím neoposlouchaným a překvapivým.

Kvartetu z města Wuerzuburg se povedlo umě promíchat vlivy několika blízkých či vzdálenějších stylových souputníků a tento koktejl pak jemně okořenit dávkou vlastního cítění a kreativity. První tóny úvodní skladby „In Der Mine“ totiž až nápadně připomenou britské vyznavače hudební hniloby ESOTERIC. Valivé a těžké kytary, jejímž temperamentu vládnou železnou pěstí pomalé údery bicích signalizují, že z Německa se valí další dávka nakažlivé beznaděje a naprostého zmaru. Když však po chvíli tempo začne zrychlovat, uvedené nálady postupně mizí anebo lépe řečeno dochází k jejich infikování o poznání radostnějšími pocity. OMEGA MASSIF dokáží v těchto momentech na doom metalových základech vystavět místy velmi bohatě zdobené post-rockové portály, tak, jak to na své desce „City Of Echoes“ předvádějí chicagští PELICAN. Zatímco hutný kytarový kotel si jede po své linii, z jeho útrob stoupá vzhůru omamná vůně náladotvorných kytarových linek, které ač se snaží zjemnit tu obhroublou zvukovou kouli, jsou její organickou součástí. Schopnost nenásilně spojovat sludge metalový podklad s post-rockovou zasněností není už dávno ničím neobvyklým, ale přesto si troufám tvrdit, že zvuk těchto Němců je v tomto směru obohacujícím a inspirativním prvkem.

Koneckonců stačí si poslechnout fantastickou skladbu „Unter Null“, jejíž první verze vyšla už na tři roky starém demu „Kalt“ (tato verze je ke slyšení i na Myspace stránce kapely) a která dokonale zmrazí nejen svým názvem. Kouzelně podmanivá kytarová linka, která se jako nit táhne druhou polovinou kompozice až do jejího emocionálního vyvrcholení, skvěle demonstruje schopnosti německých. Schopnosti pečlivě a zručně vystavět náladu skladby a zároveň v ní pohltit svého posluchače. Netvrdím, že ti spokojení až nadšení budou úplně všichni holdující podobným hudebním sférám. Já se k nim však velice rád řadím a každá další výprava do Města duchů se pro mě stává zážitkem velice příjemným a když to trošku přeženu, tak i zážitkem z jiného světa.