Českou hardrockovou skupinu THE PANT jste možná na tomto webu zaregistrovali díky recenzi na jejich poslední počin „Straight Way To Hell“. Nyní však přichází se svým prvním živým DVD, jednoduše pojmenovaným „THE PANT- Live DVD“. Hudbu, jakou se tato trojice z Břidličné prezentuje, jsem již rozebírala minule. Charakterizuje ji nakřáplý hlas frontmana a líbivé melodie založené hlavně na kytaře, doplněny (někdy až moc) „svéráznými“(!) texty. Zdá se vám to málo? Mně místy také. Skupina opravdu nepřichází s ničím objevným, natož novým. Ovšem nadšení a energii, s jakou hraje, by jí mohl závidět kde kdo. Umí se totiž o svou radost s fanoušky podělit, předat ji dál, a tuhle velkou sílu jí upřít nemohu.
DVD je rozděleno do několika sekcí. Příznivce určitě potěší rozhovor s kapelou - rozebírají tu pocity z právě odehraného koncertu, různá vystoupení a dokonce se dočkáme i „vtipné historky z natáčení“. Vše působí energicky, spontánně, snad i poněkud neprofesionálně, ale o to více opravdově. V tomto duchu se ostatně nese celé DVD. Na podmínky, které natáčení provázely - menší klub i pódium, osvětlení - je vše zvládnuto poměrně dobře. Samozřejmostí zůstává, že záznam ani provedení nedosahuje převratných kvalit - to ale, myslím, ani nikdo nočekával.
Můžete se těšit na celkově 15 skladeb, z různých období existence THE PANT, doplněných o „Guitar“ a „Drum“ sóla, která přicházejí téměř po sobě. Celkovou energií sem tam utiší pomalejší kousky, jako například nejstarší „Tell Me“, která zazní po „Killers Of Illusion“. Atmosféra byla díky fanouškům v rámci mezí opravdu povedená. Největší odezvy se od nich dočkaly skladby „Let Me Go“, „Say What You Want“, „The Road To Eternity“ nebo „Electric Stream“. Z tohoto malého výčtu můžeme sledovat, že již zmiňované album „Straight Way To Hell“ (2007) má, narozdíl od mého pohledu, velký ohlas - všechny skladby z něj totiž pochází. Převážně instrumentální „Pigmachine“ je věnována, podle slov frontmana, všem metalistům. Ano, děkujeme, myslím ale, že si jiné písničky užijete více. THE PANT však nezůstali jen u aktuálních, či časem osvědčených písní a připravili si pro nás, jako malou ochutnávku, i skladby z připravovaného CD - „Freedom“ či „Time After Time“. Texty jsou kapitolou samy o sobě. Nelíbí se mi. Ne díky jazykové úrovni, ale díky obsahu. A co bych vytkla, je hlavně druhý hlas (Víťa Jelínek). Chápu, že v určitých momentech pomocný vokál hezky podbarvuje, kytaristovi to ale často ujíždí.
Myslím, že první DVD THE PANT nemusí mít výčitky svědomí ze špatně odvedené práce, i když by se dalo ledacos vylepšit. Co až bije do očí, je velice jednoduchá grafika - jak na obalu, tak i v menu. Chtělo by to přidat nějaký efekt, pozměnit font, zapojit trošku grafiky. Možná by také nebylo od věci zařadit více sekcí. Uvítala bych třeba fotky nebo záznam z televizního vysílání ČT ke skladbě „Time After Time“. Delší hodinka, kterou ve společnosti THE PANT strávíte je příjemná, máte-li rádi hardrock a chcete se pobavit, nehledáte v hudbě něco nového nebo jste fanoušky této kapely.