OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Norský black metal u českého labelu? Proč ne… Zvlášť když EMANCER patří mezi tu lepší polovinu spolků vyznávajících černě kovovou příchuť. Navzdory tomu a také navzdory faktu, že kapela stihla vydat za dobu své existence již pět desek, nestihlo se u nás toto seskupení zařadit do širšího posluchačského podvědomí. Díky účasti u tuzemských Naga Productions se však tato situace může zlepšit. Proto dvakrát škoda, že „Twilight And Randomness“ není bůhvíjak objevnou nahrávkou…
Ne, že by se jednalo o špatnou desku, to rozhodně ne. Jak jsem již nastínil v úvodu, jedná se spíše o mírně nadprůměrnou záležitost, kterou ocení zejména konvenčněji zaměření posluchači (lépe řečeno jejich otevřenější část), jež nevyžadují přílišné experimentování či novátorství. Kapela se sice snaží ozvláštnit jednotlivé kompozice elektronickými efekty, píšťalou, apod., přesto však zní až příliš tradičně na to, aby mohla zaujmout alternativněji laděnou blackmetalovou obec, v čemž také nacházím zásadní problém. Pro jedny jsou až příliš tradiční, pro druhé zase málo dřevní. Značná část posluchačstva si tedy pravděpodobně o nahrávce pomyslí to, co já („ok, jedná se o docela dobré album“), CD si zařadí do poličky, ale v budoucnu se k němu již nejspíš vracet nebude.
Rozhodně škoda - EMANCER si nehrají na pravověrné black metalisty, ale jsou až příliš normální na to, aby se v současné urychlené době výrazněji prosadili. I když absorbují a rekapitulují poměrně značné množství z toho, co se na scéně odehrálo za poslední roky, nelze je nařknout z plagiátorství. Snaha o vlastní vklad je dostatečně čitelná, schopnost nabídnout větší množství inovace přesto chybí. V každém případě se ale jedná o propracovanou a progresivně zaměřenou desku, obsahující pěkné melodie i časté kytarové vyhrávky s několika velmi světlými momenty. Na můj vkus však album působí až příliš jemně, neagresivně a – ruku na srdce – zvuk by také mohl být poněkud zběsilejší. Nerad bych, aby recenze vyznívala příliš negativně - to si EMANCER rozhodně nezaslouží - ale skutečnost je taková, že „Twilight And Randomness“ navzdory snaze o jistou progresivitu představuje skutečně jen mírně nadprůměrnou nahrávku, s níž se přese všechno úsilí kapela nemůže nijak výrazněji prosadit. Druhá liga, ale velice slušná…Další porce norského black metalu - tentokrát spíše umírněná, střednětempá, progresivní...ale jen mírně nadprůměrná.
6,5 / 10
1. Randomness
2. Dice Man
3. The Beast Attacks
4. The Pointing Finger
5. Comfort Fix
6. Twilight
7. Cunning Vital Guardian
8. Moron
9. The Rewarding Schemes
10. Winged Omniscience
Twilight And Randomness (2008)
The Menace Within (2005)
Invisible (2004)
The Human Experiment (2003)
Utopian Illusions (2001)
Na to, aby to bol black metal, je to príliš dobré:-D
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.