Tato formace neměla krátce po miléniu v naší zemi obdoby, směle bořila hudební hranice a s oblibou vstupovala na místa, o kterých se jiným kapelám v té době ani nezdálo. Po jejím boku rostla uskupení typu THE.SWITCH, která jim vděčně dělala předkapelu. Téměř v každém, kdo zažil jejich koncert, se jim podařilo zanechat nesmazatelnou vzpomínku. Když jsem před časem při domácím úklidu narazil na „Stir Of Echoes“, prostě jsem musel po více jak šesti letech vzít lopatu, krumpáč a vydat se oprášit tento kult. Nebyl jsem ani příliš překvapený, že torzo nebožtíka vypadá ještě velmi k světu a hrobka je velmi často zdobena čerstvými květy, jejichž vůně propůjčuje místu posledního odpočinku podivně omamné aroma. Proto mi promiňte, pokud budu působit jako patetický kmet, vzpomínající na své mládí za pozvolného házení drobečků z rohlíku hřbitovním holubům. Nedokáži si ale v tomto případě  pomoci.

GOODFOUL prožívali zlatou éru v době, kdy emopatka byla více jak polovinu desetiletí před objevením a v tuzemské tvrděkytarové scéně začalo klíčit semínko zvané nu-metal. Do toho přichází směs drtivého neurotického emo-core, která svým charismatem rozleptávala srdce všem, jenž jejich hudbu pustili do svého nitra. Působila jako osamocený vizionář. V tom čase předběhli GOODFOUL o mnoho let nejen českou, ale bez nadsázky říkám, že i světovou scénu, kterou obrovská vlna podobné hudby teprve čekala. Banda sršící nakažlivou energií, náladovostí, emocemi i nespoutanou agresí, měla ve svém středu mladého nevybouřeného Vencu, který svým zvláštně stylizovaným hlasem dokázal rozechvět i rozplakat. Rázem jsou odpuštěny intonační neduhy, které byly pro jeho melodický zpěv typické. Jeho slzavý projev neztrácel silně emotivní zabarvení jak v melodické, tak v rozervaně řvané poloze a působil tak neuvěřitelně přirozeně, že nikoho ani nenapadlo pochybovat o tom, že prožitek v každé notě je niterný a opravdový. Instrumentální mašinérie za jeho zády si s ním však v ničem nezadala. Koncertně neuvěřitelně funkční riffy a rytmy dokázaly člověka pevně sevřít, spolknout, sežvýkat, roztočit ho, vyplivnout a nakonec i rozplakat. GOODFOUL dokázali i skákavou pasáž udělat zajímavě, dodat ji přidanou hodnotu nebo obyčejné laciné promáchnutí kytary udělat tak, že se mi po zádech proběhl mráz. Skladby z tohoto alba jako „Statues Look A Like Myself“ měly mrazivé prsty, které dokázaly zátylek měnit na ledová křišťál, houpavý hymnus „Skylines“ měl sílu vás zprvu jen rozkývat, abyste čtyři minuty od začátku zuřivě lezli po zdech, při „Beauty“ lidé lámali rekordy ve skoku vysokém již při druhé sekundě skladby. Ach to byly časy. GOODFOUL zkrátka byli zjevením a „Stir Of Echoes“ je jasným důkazem, že to nebyl jen sen. Zjevením, které je na české scéně ojedinělé, neboť jen málo kapel se může pochlubit tím, že dokázalo předběhnout svět. Momentík. Musím si dojít pro kapesník, vyfrkat se a zamáčknout slzu.

Sluší se dodat, že lidé z GOODFOUL hrají dál. Jejich cesty se rozešly, a tak tři ze členů původní sestavy působí v kapele MOSSAMBIC a bývalý frontman vytvořil uskupení zvané NASTY?. Magická esence se však vytratila, GOODFOUL byli pouze jedni… Kdo si chcete zavzpomínat se mnou nebo objevit české průkopníky dnes bouřlivě rozšířeného žánru, můžete tak udělat na adrese: http://www.mossambic.cholerik.cz/goodfoul.htm