KISSIN' DYNAMITE - Back With A Bang
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Metalcore žije! A pokiaľ sa budú zas a znova objavovať mladé kapely ako WINDS OF PLAGUE, nemám o jeho zdravie a kondíciu absolútne žiadne obavy. Nech si zlé jazyky tvrdia čokoľvek. Podobne ako mojou maličkosťou nedávno vyzdvihované obrovské nádeje SUICIDE SILENCE, aj WINDS OF PLAGUE pochádzajú z Kalifornie. Fungujú od roku 2002, vtedy ešte ako BLEAK DECEMBER a v roku 2005 už pod súčasným názvom vydávajú debut "A Cold Day In Hell".
Snaha o symbolické prepojenie nedávnej minulosti so súčasnosťou, tak by sa dalo nazvať majestátne minútové intro s názvom požičaným práve z hlavičky prvého albumu. Po dni, keď aj čerti v pekle nosili snehule, prichádza hymna súdneho dňa a každý trochu skúsený a priemerne žánrovo zbehlý poslucháč v tom momente vie, že v jeho prehrávači sa nachádza nahrávka od nesmierne talentovanej kapely s nádejnou budúcnosťou.
WINDS OF PLAGUE sú fascinujúci najmä v tom, s akým prehľadom dokážu namixovať, zhrnúť, zosumarizovať a v devastujúco energickej forme podávať všetko (naozaj absolútne všetko), čím vás kedy fascinovala Nová vlna amerického heavy metalu. Na kvalitatívne vysokej inštrumentálnej úrovni si tu podávajú ruky melodický švédsky death metal s americkým hácéčkom, technický death s grindovými náklepovými vsuvkami alebo na hrane gýča tancujúce blackmetalové klávesy s heavymetalovými gitarovými sólami. Ako to už pri takýchto kapelách býva, zlatým klincom programu je spevák. V tomto prípade nadupaný pódiový športovec Johny Plague a jeho hrdlo zvládajúce nielen obligátne coreové revy, narácie, vreskoty a šepoty, ale i kvalitný growling na štandartnej úrovni prechádzajúci do slušných brutaldeathových krvavých bublanín. Komplexná škála celého jedného metalového žánru naozaj šokuje, no vďaka umne zvládnutej aranžérskej a producentskej práci je každý detail na správnom mieste a každá maličkosť je iba súčasťou vražedne fungujúceho celku.
Ak sa neviete dočkať nového albumu BLEEDING THROUGH, u WINDS OF PLAGUE môžete nájsť ich drsnejšiu, brutálnejšiu podobu. Ak máte radi moderné technické nášupy v štýle THE RED CHORD, JOB FOR A COWBOY alebo DESPISED ICON, pri počúvaní WINDS OF PLAGUE si prídete na mäkkšie, melodickejšie, viac chytľavé pasáže svojej obľúbenej muziky. Nehovoriac o tom, že členkou aktuálnej zostavy WINDS OF PLAGUE je vkusne potetovaná čučoriedka Kristen. Pekných klávesáčok nie je nikdy dosť!
Dielo sumarizujúce všetky poznávacie znaky žánru, no napriek (alebo vďaka?) tomu jeden z najzaujímavejších zážitkov na tomto hudobnom poli v roku 2008.
9 / 10
Johny Plague
- spev
Nick Piunno
- gitara
Nick Eash
- gitara
Jeff Tenney
- bicie
Andrew Glower
- basgitara
Matt Fineman
- klávesy (na albume)
1. A Cold Day In Hell
2. Anthems Of Apocalypse
3. The Impaler
4. Decimate The Weak
5. Origins And Endings
6. Angels Of Debauchery
7. Reloaded
8. Unbreakable
9. One Body Too Many
10. Legions
Against The World (2011)
The Great Stone War (2009)
Decimate The Weak (2008)
A Cold Day In Hell (2005)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Century Media Records
Stopáž: 36:55
Produkce: Daniel Castleman
ups.. toto som uz niekde pocul. skoda, inak by to bolo za viac
Táto kapela má u mňa tú smolu, že vždy, keď si ich pustím, dostanem chuť na PINK CREAM 69. A vždy si pustím PINK CREAM 69. Ozaj, prečo nie je na Spotify môj najobľúbenejší album od nich - Sonic Dynamite?
Zatím jen taková ochutnávka z připravovaného alba, které vyjde na konci srpna, plus dva znovu nahrané starší kousky. Ale Kanaďané svým vzletným prog metalem, odkazujícím i na to nejlepší od OPETH, dávají tušit, že se vrací ve slušné formě. Těším se.
"Ty Maďaři s tou trubkou" stále žijí a razí ten svůj atmo BM, tentokráte se střídavými úspěchy. Je to jako když při stěhování odsunete gauč, objevíte za ním zapadlé CD (nebo spíš MC?) a stisknete "play". Nové album s třicet let starou duší. Nostalgické.
Stále jsem spíše skeptický k těmto přehrávkám letitých klasik, ale je potřeba uznat, že alespoň z technického hlediska dostala legendární nahrávka osvěžující vitamínovou injekci. Otázkou ale zůstává, zda-li by nakonec nestačil slušný studiový remastering.
Před vydáním nového materiálu si připomínám album z roku 2022 a je to poslech, který mi v uších krásně dozrál. Mix postpunku, darkwave se špetkou black metalu často dává vzpomenout na ULVER v době jejich transformace.
V tom horkém spálenopoříčském sobotním odpoledni to byla láska na první poslech. A i na ty další se ukazuje, že "Vítejte v pekle" je úžasným black´n ´rollovým konglomerátem pod vlivem MOTÖRHEAD a MASTER´S HAMMER. Více takové čerstvé krve na naši scénu!
S výnimkou niekoľkých motívov a vokálu sa jedná o exkurziu v doméne kompozičnej bezradnosti a slabom zvuku. Ťažko uchopiteľný prekombinovaný a vo svojej podstate plochý materiál znie nefunkčne a zastaralo podobne ako jeho dvaja predchodcovia.