OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Ukažte mi recenzi na novou desku bratří Ebenů, která nebude začínat tím, jak se nám zkracuje doba čekání na každé další album a že když tedy „Chlebíčky“ vyšly už šest let po „Já na tom dělám“, lze další novinku očekávat za pouhou pětiletku. Pravda, výhled to ani tak není příliš optimistický, ale buďme rádi alespoň za něj. Opusťme však pole planých spekulací a rychle spolu na kontrolu, zda nám dobrotu z veky zdobí chutná a lahodná šunčička s proužkem čerstvé okurky či jen prošlý vlašák, po kterém našemu organismu hrozí akutní restart střevní mikroflóry.
A pochopitelně, žádné žaludeční potíže z „Chlebíčků“ nehrozí ani náhodou, byť se tedy musím přiznat, že z prvního poslechu jsem byl mírně rozčarován. A na vině je zřejmě i fakt, že některé písně člověk už zná. „Poslední valčík“ díky taneční soutěži STARDANCE, kterou Marek Eben již po dvakráte moderoval, „Zprava dobrý“ a „XL“ z koncertního DVD „Ebeni v zahradě“ (proč se ale na CD nedostala kultovní „Nasaj“ je mi vážně záhadou). Taktéž má jistě svůj podíl i větší zadumanost a vláčnost většiny písní, která sice nemusí být nutně na škodu věci, ale tady mi prostě některé položky trochu splývají.
Naštěstí ne všechny. Za nejsilnější považuji „Houston“ aneb rozhovor se starostlivou manželkou (výborná Jaroslava Kretschmerová), která vypravuje svého kosmonauta do práce a bezesporu i další geniální parodii „Fokloreček“, z níž prostě musím ocitovat: „Nejvíc mě ten folkloreček dojímá, když se hraje elektricky s bicíma; kdo si to cedečko doma vypaluje, ten moje srdečko tuze zarmucuje, komu tu cedečku najdu na pisičku, tomu svú šavličku useknu ručičku“. Nevím proč, ale hned mě napadl PALADRAN s podobnou dávkou textového nadhledu. Jsou samozřejmě momenty, kdy i klidná místa mají svoji velkou sílu a přesvědčivost (melancholické vyznání „Karlovy Vary“, nízko položená „To nic“) anebo alespoň ve spojení s chytrým textem tvoří hodně záživný komplet (pocta oschlým „Chlebíčkům“ a následné trampoty s jejich trávením, řízné „Zprava dobrý“, budovatelská óda na vlastní já „Pomník“ či rozjuchaný povzdech nad lidskou rozpínavostí „XL“). Ostatní písničky jsou spíše „jen“ příjemné, jak to (už nějakou dobu)skupina kolem bratrské trojice umí. Nenechte se mýlit, to určitě není málo.
Závěrem si tedy jen zopakujme, že dvanáct „nových“ kousků z dílny Marka Ebena sice maličko ztrácí na kvalitu materiálu z alb předchozích, ale o žádný velký propad se nejedná. Vděčný posluchač tak „Chlebíčky“ slupne jako malinu, některé ze skladeb jistě zařadí mezi své stálice (ano, mám na mysli především „Folkloreček“) a bříško bude syté, leč nepřepapané. Bolest žaludku? Ale jděte, to jste na špatné adrese.
Příjemná deska s několika opravdu skvělými momenty.
7 / 10
Marek Eben
- zpěv, Rhodes piano, banjo, ak. kytara
Kryštof Eben
- piano, Rhodes piano, Korg Hammond, zobcová flétna
David Eben
- tenorsaxofon, sopránsaxofon, klarinet, sbor
Pavel Skála
- ak. kytara, el. kytary, sbor
Jiří Veselý
- bezpražcová i pražcová baskytara, akordeon
Jiří Zelenka
- bicí, perkuse, sbor
Jaromír Honzák
- kontrabas
host:
Jaroslava Kretschmerová
- zpěv
Šimon Kotek
- sbor
1. Chlebíčky
2. Zprava dobrý
3. Karlovy Vary
4. Pomník
5. Někdo klepe
6. XL
7. Sloni
8. To nic
9. Houstoun
10. Houpám se
11. Folkloreček
12. Poslední valčík
Chlebíčky (2008)
Ebeni v zahradě (DVD) (2004)
Já na tom dělám (2002)
Tichá domácnost (1995)
Malé písně do tmy (1984)
Vydáno: 2008
Vydavatel: 100PROmotion / SONY BMG
Stopáž: 43:54
Produkce: Šimon Kotek
Studio: V a SONO Records Nouzov
pár let čekání a opět pohoda
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.