OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Váj em sí ej... teda vlastně váj bí sí ej. Co byste čekali od YBCY. Já tedy něco zákeřného, protože chorobný Parambuchův mozek přece nevyplodí nic, co by se dalo zařadit do šedi průměru. Tedy s YBCou tvoří spíš něco, co je lepší nikam neřadit. První část pokračování tohoto šíleného projektu tvoří výběr, neboli BEST OF... let nedávno minulých. Osobité podání grindových Bítls, citlivý přednes existenciálního hitu Modern Talking „Lajf Iz Lajf“, hlasitě falešná „Reklama na ticho“, z CD dost nudná „Zelená“ a naopak živelné podání jižního regionálního hitu „Z Béčka valim do Déčka“ (můj favorit!) a mnohé další pecky uzavírá povedený titulní soundtrack a tklivý duet Zvonky šťastia, z něhož jsem se léčil asi týden a moje bránice cítí ony basové vibrace a úpěnlivé trylky obou protagonistů dodnes... Tolik jádro koncertního playlistu tohoto folklórního souboru. Druhá část CD je tajemství. Ani stylový, žel chudý booklet v zásadě nenapovídá nic o nejambicióznějším projektu v dějinách moravské a české (ne)populární hudby. Nové pojetí tradičního českého muzikálu, jehož původní protagonisté se nám nyní v těchto šťastných dnech svobody vracejí na koncertní pódia a parkety diskoték, je v podání souboru YBCA skutečným zážitkem, zejména v momentech, kdy se v ohromující gradaci sejdou na scéně účinkující obou generací... Bohužel požitek z této nádhery následně „pohřbí“ závěrečný smrtící bonus – hádáte správně, jedná se o „kultovní“ záznam „kultu nejkultovatějšího“ – totiž památných momentů. kdy si s YBCou zapěl na pódiu svůj letitý „hřbitovní“ šlágr samotný vládce pekel Big Boss... Sranda, jen škoda toho zvuku. Tak a to je všechno děti... A neříkejte, že se vám to nelíbilo, nebo vám dám přes držku...
PARAMBUCHA
- principál, solová kitara a zpěv
ADAM KLOPAR
- basa
VÍT JINDŘICHOVSKÍ
- kitara a basa
ALESHECK JEDONEK
- kitara
ASHOK
- kitara
EGOR HUBÍK
- kitara
M.I.C.
- kitara
FEDORIZZER
- buben
MARTHUS
- buben
MILOŇ NAHODIL
- buben
BOHOUŠ NĚMEC
- zpěv
VĚRKA MRÁZOVÁ
- zpěv
MÍRA HOREJSEK
- zpěv
BIG BOSS
- zpěv
1. SANDOKAN
2. ALL MY LOVING
3. ÚTOČ LÁSKOU
4. LIFE IS LIFE
5. KDIŽ TI SVÍTÍ ZELENÁ
6. Z D VALÍM DO B
7. VČELKA MÁJA
8. ZVONKI ŠTĚSTÍ
TAKHLE PÍCHÁ VČELKA MÁJA (2001)
KDIŽ SLOVENSKO DOBÍVALI BRŇANÉ/ MARIE (1998)
BITCHBUSTERS ANEB MOŽNÁ PŘÍJDE I KOUZELNÍK (1997)
Vydáno: 2001
Vydavatel: Dájhárt IV. distro
Produkce: Miloň Nahodil
Studio: Orlí hnízdo
-bez slovního hodnocení-
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.