PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Asimilovali je! Zběžné ohledání po otevření boxu mi nabídlo obraz, který ve mně vyvolával přetlak emocí. Co jim to udělali? Jak je to poznamenalo? Proč se to stalo? Co udělá s géniem, jehož rozměry přerůstají do sousedství, která jiní nazývají šílenství, takový zákrok? Otázek byla najednou taková spousta, že bych jimi mohl pokrýt všechny světové oceány a vytvořit tak všeobjímající Pangeu. Skladatelé a producenti elektronické hudby Eraldo Bernocchi a Lorenzo Esposito Fornasari vytáhli torzo EPHEL DUATH na svůj pitevní stůl a pustili se do práce. Odebrali většinu známek lidství a doplnili implantáty, které deformují a mrzačí v podivně úhledném stylu. Jako byste tělo supermoledky svěřili do ruky bláznivě geniálnímu plastickému chirurgovi s rozcuchaným hárem na kebuli a kanoucí slinou šílenství. To, co vyjde z operačního sálu, bude krásné, ladné, vkusné a nesmírně zajímavé. Jen to již nebude žena, se kterou byste chtěli sdílet životní úděl až do smrti. Míra, kterou asimilátoři zasáhli do původních skladeb, je značná. Nezůstal stát kámen na kameni, revolučnímu a nekompromisnímu zacházení s původním materiálem je podřízeno vše. Aranže, zvuk, samply… Výsledek je famózně monstrózní. Zmrzačená kytara se často honí ve smyčkách za svým vlastním ocasem, hlas Luciana Lorussa je vězněn ve zbustrovaném Alcatrazu, basové party jsou vypreparovány často tak, že z nich zbyla jen částečná forma, kterou již naplnil zcela jiný obsah a podobný osud potkal i perkuse a bicí.
I přes všechny ty hadičky a tištěné obvody kolem lze však říci, že jádro „Pain Remixes The Known“ rozhodně stojí za to. Dokonce se musím přiznat k tomu, že jej velmi aktivně poslouchám již více jak tři čtvrtě roku a stále se ne a ne dostavit jakékoliv oposlouchání. Původní skladby se z této technodromské změti sem tam noří nad hladinu jako dusící se kapříci v horké vodě, vše je však přestavěno, obestavěno, rozebráno a znovu složeno tak, aby výsledek nesl zcela jiné poslání. Tato barevná a velmi dynamická smršť noisového hlomozu, ambientně relaxační plošnosti, jazzově plastického psychadelična, industriálních zátiší i rockové živelnosti podepřené expresivním a efekty znetvořeným Lorussovým řevem zkrátka tvoří suverénní hudební celek, nikoliv remixérský drink, který si jen zlehka pohrává s již hotovými skladbami. Ten, jemuž přišlo nezkousnutelné zatím poslední album špagetožroutských svéhlavců, by se měl tomuto klenotu velkým obloukem vyhnout. Pro milovníky progresivních remixů a netradičních hudebních zvráceností by se tento počin mohl stát biblí, která může započíst novou epochu ve svém oboru.
Opět o něco více roztaveného cínu, kalafuny, diferenciální geometrie a implantátů pocházejících z civilizací obývajících prostory za hranicí nekonečna.
9 / 10
Luciano George Lorusso
- řev
Davide Piovesan
- bicí
Davide Tiso
- kytary
Fabio Fecchio
- baskytara
Eraldo Bernocchi
- asimilátor
Lorenzo Esposito Fornasari
- asimilátor
1. Hole I
2. Hole II
3. Hole III
4. Hole IV
5. Hole V
6. Hole VI
7. Hole VII
8. Hole VIII
9. Hole IX
On Death And Cosmos (EP) (2012)
Through My Dog's Eyes (2009)
Pain Remixes The Known (2007)
Pain Necessary To Know (2005)
The Painter's Palette (2003)
Rephormula (2002)
Phormula (2000)
Opera (demo) (1998)
Vydáno: 2007
Vydavatel: Elitist / Earache
Produkce: Bernocchi/Fornasari
Na rozdiel od kolegu RIPa ma remixy EPHEL DUATH neuchvátili. Ľahký breakbeatový spodok doplnený dekonštruovaným Lucianovým revom je až príliš jednoduchým modelom, ktorý príliš neprekvapuje a miestami dokonca nudí. Album, ktorého miesto v diskografii EPHEL DUATH nedokážem určiť, krok smerom, ktorému nerozumiem.
-bez slovního hodnocení-
Urzovci jsou zpět a vyráží do klubů, radujme se! To by asi tak stačilo. Snad jen drobná poznámka. Minulá deska byla a je až příliš dokonalá. Nová je dokonalá poněkud méně, je pouze vynikající. Kdo by to byl čekal?
Atmosférický black metal / post-metal. Hodně odlehčená produkce plná vybrnkávaček, náladových pasáží a košatých atmosférických vsuvek. Zuby se moc necení, možná občas mléčné jedničky. Příjemný poslech, vyloženou hitovku však na "Succumb" nenajdete.
Šíleně plodný oneman projekt, Aaron Edge se utrhl ze řetězu s sází jednu desku za druhou. "Agglomeration" je třetí z letošních již pěti alb. A překvapivě to drží slušnou kvalitu. Pokud tedy máte rádi dusivý sludge doom s výbuchy disonantního šílenství.
Hulváti z Jura sú takí naši DARKTHRONE: o pol generácie mladší a s koreňmi v grinde miesto blacku, no doživotne verní metalovej klasike (s čoraz hrubším zvukom). „Kromaňon“ a „Abeceda nenávistí“ sa zapíšu do zlatého fondu. Zbytok asi nie, čo vôbec nevadí.
Oproti EP "God Made Me An Animal" ubral Greg Puciato (ex-THE DILLINGER ESCAPE PLAN), ale i skupina jako celek, na nekompromisnosti, objevují se více i zpěvné a melodické polohy, nicméně je to stále hodně nasraný a uřvaný post-hardcore té nejvyšší kvality.
Strhující rozsáhlé kompozice, které buď zcela pohltí, nebo unudí. Já se hlásím k první možnosti. Je to jako snové divadlo severského death metalu. Za mě je to zatím rozhodně jedna z nejzajímavějších desek letošního roku.
Singl „Winter Storm Vigilantes“ je povedená záležitost, která byla slibnou návnadou na nové album. Velká očekávání byla nakonec zbytečná. S trochou dobré vůle se na albu najdou dvě další slušné skladby, jinak je to stále ten samý a nenápaditý kolovrátek.